Kochelsee
Z Denik
Pokračování tradičních cyklovýletů (viz. Chiemsee a spol.) se událo severně od Kochelského jezera. A zjevně nemáme dost, neboť letos jedeme do Lechtalu - tedy chtěli jsme do Lechtalu, ale skončili jsme u Bannwaldsee.
Obsah |
[editovat] Sobota 28. června
Jako obvykle jsme se měli sejít v sobotu před týdnem, kdy slavíme Cyrila a Metoděje. Tentokrát nás Hanušák svolal do kempu u Štafelského jezera. Protože však předpověď počasí na sobotu slibovala déšť většina rodin se rozhodla zůstat doma a přijet později. Vyrazili jen Tulachovi a Jindra s Ivuškou.
Před odjezdem z republiky jsme však museli vyřešit zapeklitý logistický problém. Po vánočním nákupu mi stále zbývalo 180 litrů levného benzínu, která jsem potřeboval někam načerpat. Přes enormní snahu dědečka, Martina Rexy (který se uvolil čerpat již v pátek), mého Saaba a Jindry nám při přejezdu hranic u Rozvadova šest litrů zbylo. Můj návrh jezdit chvíli mezi Kateřinou a Rozvadovem Jindra odmítl. Nedalo se nic dělat, než 6 * 19 Kč obětovat. Přesto se odvažuji prohlásit celou benzínovou akci za úspěšnou.
Přesně podle předpovědi pršelo celou cestu. Alespoň byla cestovní rychlost kolem 100km/h odpovídající jak našim kolům na střeše, tak zamáčenosti vozovky. Kemp jsme po krátkém bloudění našli a v okamžiku dočasného přerušení deště postavili stany. Povečeřeli jsme v řecké restauraci v dobře vybaveném kempu a již se těšili na zítřek, kdy mi budeme za slunečného počasí jezdit na kole zatímco ostatní se budou plahočit auty.
[editovat] Neděle 29. června
Hanušák: Přesně dle Jardových předpokladů jsme my a Šestákovi vyrazili v neděli dopoledne od Lipna právě v okamžiku, kdy se udělalo hezky a cestou se na sluníčku v autě pěkně pekli. Jelikož Markovo auto za Strážným nahlásilo kontrolkou chybu tak jsme snížili rychlost, abychom si ten hezký den v autě ještě více užili. Příjezd do kempu i pár tmavých piv pak už bylo OK. Nelze nezmínit, že propaganda kempu ani v nejmenším nelhala a kulisa hor za branou kempu byla úchvatná a to nemluvím o tom, že když se odplavalo kousek od břehu a zpoza stromů vykoukly zasněžené vrcholky hor, byl to učiněný balzám pro smysly včetně termoreceptorů - ta voda z ledovce tekla přímo do jezera.
Laštof: Je třeba podotknout, že se jednalo o nejteplejší jezero za celý náš pobyt...
Průzkumná jednotka mezitím objela jezero v proti směru hodinových ručiček a na protější straně se zastavila v hospodě pod kaštany, kde se zejména tatínkům velmi líbilo a rozhodli se tam někdy vrátit.
[editovat] Pondělí 30. června
Laštof: Kompletní cyklotým se vydal na okružní cestu kolem Staffelsee. Vzhledem k faktu, že předvoj absolvoval nejkratší cestu okolo vody již v neděli, rozhodli jsme se si cestu trochu prodloužit. Když jsem ráno dětem ukazoval, na jaký kopec vyjedeme, mysleli si, že si z nich dělám legraci. Za pár hodin si možná bystřejší z nich uvědomili, jak se spletli. Dlužno podotknout, že jsem to ráno z legrace opravdu myslel... Jenže když nás přestalo bavit obyčejné objíždění jezera (po směru hodinových ručiček) a restaurací s nápisem Montag - Ruhetag (což byla ta vynikající pod kaštany), vydali jsme do jen několik km vzdáleného městečka Bad Kohlgrub. Bohužel při učinění tohoto rozhodnutí na základě ne zcela přesných mapových podkladů (děkujeme strýčku Google a tetičko Nokie!) se čas již nachýlil přes poledne, což v kombinaci s krásným mtb terénem a jistým převýšením při přejezdu romantického hřebínku (25O výškových metrů) nakonec zapříčinilo příjezd do obce cca ve 14:15. Průzkumná jednotka na místě zjistila, že všechny restaurace mají buď ruhetag, nebo otevírají v 17:00, nebo zavírají ve 14:30 a 27členou skupinu už neobslouží. Vytrvalci nakonec našli a vyjedli místní masnu spojenou s rychlým občerstvením, slabší kusy nakoupily pečivo, sýr, šunku a pivo v místním konzumu a obědem pod lípou na návsi nechali domorodcům zavzpomínat na časy, kdy návštěvníci z východu neměli na restaurace a pojídali vlastní svačiny na lavičkách. Cesta zpět do kempu nám ovšem svou krásou a profilem převážně z kopce a po rovině napravila dojem z výletu. Podvečerní koupel, řecká kuchyně a nějaký ten alkohol byly jen tečkou za krásným dnem.
[editovat] Úterý 1. července
Unaveni včerejšími kopci jsme se rozhodli pro poklidný výlet kolem wikipedia:de:Riegsee. Dva kilometry před dosažením cíle nás upoutala a navnadila cedule lákající na návštěvu vyhlášené biergartten - ovšem jen do doby než jsme si všimli hlášky Dienstag - Ruhetag. Vlnu zděšení uklidnil až Hanušák, když se nebojácně zeptal domorodců a Ti nás odkázali do restaurace v kempu ve kterém na nás už čekal Tomáš s Míšou a telefonovali nám. Tam tolik lidí neměli od krále Ludvíka, ale nakonec nás zvládli obsloužit.
Laštof: Za pár km jsme dojeli do města Murnau, kde nás zastihl prudký déšť. Výprava se chaoticky schovala pod různé střechy a průjezdy skoro v centru města. Mně se podařilo se schovat do průjezdu místního pivovaru, kde jsem si celou půlhodinku mohl číst reklamní texty o kvalitě jejich piva, vepřových kolen a jiných pochutin, bez možnosti je ochutnat, neboť jsme již byli po obědě. Následoval dojezd kolem Staffelsee do kempu. Večer byl věnován frisbee, kde se ukázalo, že jedinými trénovanými hráči je Hanušovic famílie, takže bez ohledu na různé změny ve složení týmů vyhrála dvojice Martin a Viki.
[editovat] Středa 2. července
Nastal čas stěhování - je to přeci cyklopuťák! Hanušák usilovně prosazoval cestu k Kochelsee. Protože to však bylo do kopců, tak zodpovědná většina po zralé úvaze rozhodla o odjezdu směrem k Štanberskému jezeru. Původně jsme zamířili do kempu kousek od Iffeldorfu, ale pro přílišné množství komárů jsme (aniž by někteří jen vystoupili z auta) zamířili do kempu v Seeshauptu. Po bleskovém postavení stanů muži vyrazili naproti dětem a ženám blížícím se na kolech.
Laštof: Bohužel oba týmy (mužský i žensko-dětský) trpěly jistými nedostatky ve volbě pohybu správným směrem. Pokud se k tomu připočte Jardova neschopnost řádně vyslovit německé názvy obcí, kterými projíždí karavana s dětmi (variantně Sonina neschopnost ta jména řádně vyslovit, či nejpravděpodobněji kombinace obojího), nelze se divit, že se v jeden okamžik oba týmy od sebe vzdalovali po mimoběžných trasách. Po několikeré opravě směru a potupném návratu o několik křižovatek zpět se nakonec podařilo mužům své rodiny odpoledne nalézt, a to ve značně zbědovaném stavu (čti: navzájem rozhádané kvůli neschopnosti trefit správnou cestu + hladové + mokré) ve vesnické kavárně, kde naštěstí připravovali nepřekonatelné pizzy od Dr. Oetkera, nebo nějakého podobného výrobce granulované stravy. Nutno podotknout, že padesát metrů za kavárnou se nacházel otevřený hotel s bohatým výběrem zvěřiny, který se bohužel podařilo objevit až po obědnání pizzy a jiných prefabrikátů.
Poté jsme již bez větších problémů dojeli za mírného deště do kempu. Všechny ženy radostně zajásaly nad kvalitou ubytování, zejména pak ocenily nulový výhled na jezero, minimální výskyt trávy nahrazené hlínou doplněné o bahno a louže a hejna krvežíznivých komárů. Naopak radost nejmenších členů výpravy (nebo alespoň toho nejmladšího, za kterým jsme museli pořád běhat) z bohatého výskytu louží byla zcela nelíčená. Místní restaurace v kempu měla zavřeno (Mittwoch - Ruhetag). Asi jim dorazila hláška, co by je od nás čekalo, pokud by otevřeli. Den byl zakončen oslavou Adámkových narozenin, kdy se téměř celá výprava kvůli dešti vtěsnala do Rexovic stanu, aby mohla ochutnat dort.
[editovat] Čtvrtek 3. července
Laštof: Cíl dne byl jasný - drsoni objedou jezero (největší v oblasti), jasoni se vrátí lodí. Úvodní část cesty probíhala vcelku bez problémů, pohodlná placatá cesta po břehu krásného jezera podél místy velmi luxusních vil za slušného počasí - co víc si přát, že? Jediným potenciálním problémem byl čas odjezdu lodi, resp. jak se před ním stihnout naobědvat, když víme, jak dokážeme zahltit pracovitou německou obsluhu restaurace, pokud si objednáme cca 25 obědů, dvojnásobný počet nápojů, moučníčky, kávičky a vyšleme naše děti, aby se číšníkům pletly pod nohy. Kvůli této malicherné obavě se tak slabší povahy nechtěli zdržovat prohlídkou pietního místa (kaple, parčíku) na paměť krále Ludvíka, který se v těch místech utopil. My ostatní jsme si věřili, nebo nám to bylo jedno a cítili jsme se dostatečně silní na návrat do kempu na kolech. Nicméně všichni zájemci nakonec loď stihli, i když kvůli tomu na chvíli změnili sport na cyklokros a běhali s kolem po schodech, neboť se jim nechtělo objíždět vojenskou základnu (bavorského ponorkového loďstva?). Cyklisté se vraceli po v zásadě podobně idylickém druhém břehu jezera. Vytvořily se 3 skupiny: Laštovkovi, jejichž cílem bylo ujet co nejvíc, dokud Hozník spí ve vozíku, většina výpravy, kterou někteří z nás podezřívali z toho, že cestou vymete každou biergarten (omlouvám se, pánové), a Tomáš s Péťou, který po pádu nejel příliš rychle. Laštovkovic stíhací skupina rychlým průměrným tempem blížícím se téměř 14 km/h vyzvala loď na souboj a podařilo se jí dojet lodní cyklisty těsně před kempem. Zbytek dorazil jen o něco později a střízlivý, tedy s výjimkou Jardy, který usoudil, že má právo si dát svou porci alkoholu alespoň těsně před kempem, když už mu to zakazovali cestou... Večer jsme se rozhodli neponechat nic náhodě a vynutit si přejezd do jiného kempu, čehož jsme dosáhli romantickou hrou na kytary a decentním zpěvem po 22.hodině pod okny správcova domu a u nápisu Absolut Ruhezeit 22 - 7 Uhr. Zvonění na obsluhu bufetu po zavírací hodině něterými vyznavači pivního moku byla již jen třešnička na dortu.
Hanušák: večer jsme si opět střihli frisbee. Náš dívčí tým směřoval díky výborné práci Barborky a Klaudinky v poli k snadnému vítězství, nicméně za stavu cca 8:4 nastoupil Jarda na osobní bránění Viki a když jsem ji o chvíli později nesl k jezeru chladit načatý kotník nedalo mi to nevzpomenout všech těch let, kdy jsme s Jardou v rámci sjezdařských tréninků hráli basket. Ještě že s námi byli Šestákovi a Bára krásně kotník zatejpovala, takže Viki mohla pokračovat v cyklistikování. Jarda: Od té doby se mnou nikdo frizbí hrát něchtěl. Čemuž se nedivím a Viki se omlouvám.
[editovat] Pátek 4. července
V pátek nás k jejich velké smůle opustili Šestákovi a Jindra s Ivuškou a zároveň přišel čas přesunu. Hanušák zopakoval všechny své argumenty pro Kochelsee (je to blíž k horám a tudíž méně komárů a je to dál od Mnichova a tudíž méně lidí) a světe div se, byl vyslyšen. Zřejmě něco z toho na naši poštípanou výpravu zabralo. Tomáš jako každý den naplánoval trasu přes opencyklomap (God bless ty spousty přispěvatelů a Tomáše, který s tím umí pracovat) a Soně zprovoznil datový tarif, aby přes mobil mohla donavigovat žensko-dětskou skupinu. Škoda, že měla vybitý mobil, určitě by jim to pomohlo.
Kemp u Kochelsee byl bezpochyby nejlepší. Majitel kempu přes absenci jazykových schopností dával vzpomenout filmům typu Bezstarostná jízda a charakter kempu se starými westfaliemi odkazoval na dobu volné lásky a květinových dětí. Ne, tady jsme se obvyklých ranních vyčítavých pohledů za rušení nočního klidu od ostatních kempařů bát nemuseli. Po hezkém staročeském zvyku jsme obsadili nejvyšší bod tábora, vybudovali ležení a okolo postavili vozovou hradbu. Naši homogenní mužskou stěhovací skupinu narušovala Katka s Adámkem, která se právě chystala ochořet vysokými teplotami.
Po postavení stanů jsme loupli jedno a vyrazili vstříc ženám, se kterými jsme následně poobědvali ve výborné klášterní restauraci s českou obsluhou. Po návratu z cyklovýletu jsme se šli koupat do jezera. Voda v jezeře pravda nebyla z nejteplejších a Hanušák a Tomáš v ní dohromady strávili necelou sekundu. Nicméně na tělesnou očistu to bylo dostatečné. Stačilo po výlezu z vody sloupnout led se zamrzlou špínou. Večerní produkce byla trochu narušena deštěm a jelikož jsme všichni zpívající i hrající umělci byli vmáčknuti pod zvednutý vchod Tulachovic stanu tak jsme pohodlí neužili, ale i tak jsme Němcům hezky zazpívali.
Laštof: Ostatní návštěvníci kempu Kochelsee používali především na chlazení alkoholických nápojů všeho druhu. Nicméně vzhledem k tomu, že nejmladšímu členovi výpravy se ve vodě moc líbilo a jako jediný se vztekal, když jsem ho z ní násilím vyndaval, lze usoudit, že stárnutím člověk měkne...
[editovat] Sobota 5. července
Nic neuklidní děti po namáhavém výjezdu do hor více, než když se jim řekne, že jen objedeme malinkaté Kochelské jezírko. Vyrazili jsme a již po prvním kilometru našli vodní elektrárnu, kterou E.On přebudoval na výletní památku. Restaurace, muzeum a prohlídka točících se turbín byla nádherná.
Po odjezdu z elektrárny však lehká zábava skončila. Cesta vedoucí podél jezera byla uzavřena z důvodu ochrany vlastnických vztahů (což je mimochodem v Bavorsku dost běžné) ostnatým drátem a nám zbývala jen cesta vedoucí přes nad námi se tyčící 150m skálu. Pochválil bych děti za to, že odvážně rozšlapaly svá kola a pustili se do boje s tím kopcem. Bohužel jim to vydrželo jen dvacet metrů. Pak už se muselo tlačit. Neprve děti kola, pak rodiče kola a pak rodiče kola a děti. Protože zrovna byl Marťas s Katkou u doktora a my dostali za úkol starat se o jejich ratolesti, docela jsem si zatlačil. Tímto děkuji ostatním tatínkům, kteří se nezištně vrátili a pomohli mi.
A pak dolů...
Hanušák: při sjezdu šotolinovou cestou s nádhernými výhledy na jezero se v pravém světle ukázaly rozdílné jezdecké schopnosti jednotlivých dětí a s tím i úzce negativně korelovaná averze k riziku. Klaudinku jsem musel nejdříve přesvědčovat, aby jela na kole a ne cupitala vedle něj a poté, co se sklon mírně zmenšil tak jsem ji sice na kolo dostal, ale marně přesvědčoval k vyšší rychlosti. Načež jsem tento úsek vyšlapal opět nahoru, abych se podíval co tam Tomáš s Míšou dělají a nemají-li problém (nakonec ztracená páčka od nastavování odpružení) a následně jsem si tento úsek dal dolů znovu a cestou mne předjel Míša, který řídil jednou rukou a druhou si zouval a vysypával písek z boty. Pokud by se daly modelovat vlastnosti dětí před početím na počítači šel bych zřejmě nějakou střední cestou.
[editovat] Neděle 6. července
Původní nápad (nějak se dostat k o 200m výše položenému Walchensee) byl po včerejších útrapách koltlačení odmítnut a místo toho jsme se rozhodli jet pořád z kopce. Tedy podél řeky.
Muži sjeli dle Tomášových openstreetmaps s auty dolů po proudu a ženy s dětmi se vydali na kolech tamtéž. Potkali jsme se v naší oblíbené klášterní restauraci, která tentokráte nabídla i echt muci puci music (kytara, harmonika, klarinet) a zazpívali jsme si i píseň Škoda lásky. Po obědě jsme se spustili podél proudu a cestu nám zpestřili pouze dva úseky. Jeden si biker dávno před námi zřejmě prosekal mačetou a od jeho průjezdu trasa zase zarostla a tudíž jsme to nemajíce mačetu museli objet po silnici 1. třídy a druhý problematický úsek obnášel projet přes sušící se seno, které právě obracel bavorský traktorista, což působilo problém především hochům z rolnických rodin. Jinak cesta vedla i po horní hraně protipovodňového náspu a to bylo opravdu hezké...
Pak už jen závěrečné foto (pohříchu rozmazané, neboť v kritický moment před objektivem proletěla moucha), naložit kola na auta a tradá zu hause (nebo nach hause - to se mi vždycky plete) ...
