Bannwaldsee
Z Denik
Po loňském úspěchu pobytu v okolí Kochelsee vyhlásil Hanušák výlet ještě mnohem dál - po stopách praotce Lecha do ĺechtálského údolí. Sraz byl náčelníkem určen na sobotu 28. června do kempu Brunnen.
Obsah |
[editovat] Přípravy
Neboť Tulachovic děti toužily vidět Syrakůzy, tak se 17. června u nás doma konala schůze s Rexovými, abychom se domluvili jak jim týden po cyklopuťáku ukážeme Benátky. Vše je naplánováno, jen stále nevíme, co s koly (do Itálie si je brát nechceme).
Netrpěliv o naší cestě diskutuji s kolegy. Jeden doporučil báječnou restauraci v Lechtalu: Císařovu korunu, prý se tam máme stavit.
Hanušák: Jelikož děti s Mácou a prarodiči po přeslici odjeli do Chorvatska, objevil se mi v náročném pracovním programu volný víkend, který byl nakonec rovněž katalyzován Rexovými a vyústil v trojnásobné faux pas.
[editovat] Sobota, 28. června
Jako tradičně bylo v původně vybraném kempu plno a nechtěli nás (což zjistil první dorazivší, Růža), a tak jsme skončili v kempu u Bannwaldsee. A také jsme u něj již zůstali, a proto přejmenovávám stránku pro letošní "puťák" na Bannwaldsee.
Tulachovi dorazili jako druzí. V pohodě zaparkovali svého Saaba a začali kempovat. V kempu bylo horko a slunce pálilo. Občasná myšlenka na to, že by se mohlo trošku zatáhnout, nešla potlačit...
Příběhy Tulachovic Saabů: Těsně před dovolenou jsem dal kombíka do servisu. Vše opravili a prohlásili, že cestu za praotcem Lechem určitě vydrží. Máme s ním špatné zkušenosti, rád se rozbíjí v nejnevhodnější chvíli, ale stejně jsme jej upřednostnili před sedanem. Má větší kufr. Cesta byla OK. Jen u Norimberku přestal jít cruise-control. No stačilo zastavit a znovu nastartovat a vše se zase spravilo. Možná to však bylo varovné znamení!
[editovat] Neděle, 29. června
Včerejší přání se nám vyplnilo. Horko zmizelo. Zato začalo pršet o sto šest. Nikomu se v takovém nečase na kole jezdit nechtělo, a tak jsme nasedli do aut a jeli na Neuschwanstein. V lijancích deště jsme to spolu s hromadami japonských turistů vyšlápli na hradní nádvoří, pořídili pár fotek a zcela zmáčení se vrátili zpět. Do restaurace jsme raději popojeli do Schwangau, bylo tam mnohem méně turistů. A teplo.
Příběhy Tulachovic Saabů: Při odjezdu k Neuschwansteinu kombík odmítl nastartovat. Dostal jsem sprďáka, že jsem zase vybil baterku. Propadali jsme zoufalosti. Naštěstí se ostatní vrátili a dobrými radami nám pomáhali. Nebylo to k ničemu. Jindra vytáhl startovací kabely, ale nebylo to nic platné. Baterkou to nebylo. Ať s kabely, či bez nich - vše se vesele točilo, ale motor naskočit nechtěl. Ještě padlo pár chytrých nápadů, ale když došly, tak nám Jindra a Jakub nabídli místa v jejich autech a mohli jsme odjet. Při šlapání na hrad jsme ale podvědomě pomýšleli na náš smutný osud ztroskontanců uprostřed Německa. Naštěstí volali Rexíci, že jsou stále ještě v Praze, čehož jsme umně využili a požádali je, ať nám přivezou sedana. Ten kombíkovský krám jsme byli připraveni nechat na německé skládce.
[editovat] Pondělí, 30. června
Bylo pořád hnusně, a nikomu se na kolo nechtělo. Všichni dlouho otáleli, ale když jsme se konečně vrátili z Füssenu po odtahu auta, rozhodlo se, že se pojede do Füssenu na prohlídku hradu, starého města a na oběd. V průběhu oběda dorazili Rexovi.
Hanušák: s Tomášem a Míšou jsme natáhli nepropro oblečení (= nepropustí pot a prochčije) a v dešti vyrazili "Do věží, do věží...". Tlačením a šlapáním jsme se vysápali o pár set metrů výše a pak po horských úbočích dorazili až k horní stanici lanovky, kde za lepšího počasí startovali paraglidisti. Z té hory byl nádherný rozhled na jezero, hrady i hory a je jen škoda, že jsem si tam nevzal foťák a tak jen Tomáš udělal pár propagačních fotek na ifouna. Mimochodem v přilehlé restauraci, kde jsme si chtěli dát Suppe měli Montag=Ruhetag. Pak jsme pokračovali poměrně krkolomnou trasou, kde nám Míša předvedl salto i s kolem a následně již po lepší cestě podél postupně se rozšiřujícího potůčku, kde Míša tříbil své schopnosti jízdy bez držení. Cestou zpět do kempu jsme dole na rovinkách potkali v protisměru jedoucí skupinku ostatních hochů z našeho tábora. Náš vysokohorský výkon byl poněkud degradován Markem, který prakticky to samé oběhl pěšky a ještě k tomu přidal malou horolezeckou prémii. Je na tomto místě třeba dodat, že poloha kempu u Banwaldsee byla ideální i z toho pohledu, že na jednu stranu byla mírně zvlněná rovinka vinoucí se mezi jezery a na druhou stranu přes silnici se zvedali kopce až do nebes. Takže když bylo hezky tak jsme jezdili s dětmi mezi jezery a když pršelo tak jsme se sápali v potu a dešti vzhůru, nahoře otočili a za deset min byli dole v kempu, kde jsme věci hodili do ždímačky (ždímačka v prádelně na elektrický pohon, žádná manuální dřina), pověsili v sušárně a ráno to bylo ready na další akci.
Příběhy Tulachovic Saabů: Hned po ránu se na kombíka vrhl Jindra. Je to přeci jen automobilový závodník a rozeznává více součástek než jen kufr, motor a kola. Přestože jsme neměli mnoho nářadí, dokázal divy. Odpojil hadičku od přívodu benzínu až začala cákat palivo na všechny strany - tím jsme ověřili, že funguje benzínová pumpa. Jindra rozebral i "rozdělovač", ale vše vypadalo tak jak mělo. Nedalo se nic dělat, museli jsme do servisu. Šusták půjčil lano, chvíli jsme hledali, kde jej uvázat, dostal jsem poučení jak jezdit (první šlape na plyn, druhý na brzdu) a rozjeli se. Zkusil jsem tam dát rychlost a, světe div se, hned to naskočilo. Mé nadšení neznalo mezí. Radost jsme měli všichni a já dostal příkaz projet kombíka po okolí, aby to stání rozjezdil.
Bez problémů jsem dojel na kraj Füssenu a u první světelné křižovatky jsem to otočil. Zastavil jsem na červenou hodlaje jet zpět a milý kombík chcípl a odmítl nastartovat. Stál jsem směrem do mírného kopce. Pokusil jsem se to auto otočit, abych jej rozjel na nastartoval. Neutočil jsem to a zablokoval téměř celou silnici. Hodný kolemjdoucí mi pomáhal tlačit, ale dvě tuny kombíka se zablokovaly o chodník a nerozjelo se to. Vytáhl jsem výstražný trojúhelník a zavolal Jindru, ať si pro mne přijede. Hodný řidič kolemjedoucí dodávky se mne rozhodl odtáhnout na vedlejší parkoviště. Čekal jsem. Pět minut. Čekal jsem dál. Už mne to nebavilo. Zkusil jsem nastartovat. Chytlo to! V té chvíli dorazil Jindra i s Tomasem. Omluvil jsem se, že jsem je zbytečně volal a rozjeli jsme se k pobočce ADACu. Nechal jsem motor běžet a šli jsme se tam poradit. Zrovna se stěhovali, a tak nám jen poradili dva servisy. Jeden celoněmecký a jeden lokální. Když jsem přišel k autu, už neběželo a nešlo nastartovat. Alespoň kluci nejeli zbytečně.
Nejprve mne táhli k celoněmeckému servisu, ale pak Jindru osvítilo vnuknutí a rozhodl se jet k lokálům. Ukázalo se to být šťastné rozhodnutí: v garáži se to jen hemžilo poháry za vítězství a Jindra tak s majitelem také závodníkem hned našel společnou řeč. Chtěli jsme ukázat, jak je kombík rozbitý, ale jako na potvoru zase začal startovat. No nechali jsme jej tam a jeli jezdit s ostatními na kole. Jen jsem ještě dostal vynadáno, proč tak moc brzdím, že prý to Jindrovým Fordem moc škube.
[editovat] Úterý, 1. července
Po nedělo-pondělní spršce bylo vcelku hezky. A tak jsme jeli na výlet kolem Forggensee, což byla vcelku pohodová cesta z níž si nic výraznějšího nepamatuji.
Chtěli jsme se podívat na pořádný fotbal. Doufali jsme, že Belgie a USA budou hrát něco zajímavého. Jenže když nehrají němci, tak je v kempu po desáté ruheuhr, a tak fotbal nikde nedávali. Asi žádná škoda, v normální hrací době stejně žádný gól nepadl.
Příběhy Tulachovic Saabů: Už v pondělí odpoledne mi volali ze servisu, že je vše opravené, takže jsme tam hned ráno jeli. Krása. Kombík dostal novou baterku, svíčku a startoval úplně sám a radostně. Poděkovali jsme a odjeli. Proklínal jsem svoji předchozí malomyslnost - proč já jen chtěl po Rexících to druhé auto, když je ten kombík tak super. Jindra potřeboval naftu, a tak jsme ve Füssenu zastavili u benzínky. A co udělal kombík? Správně, už nenastartoval. Takže jsme zase zapřáhli lano a Jindra mne táhl zpět do servisu. Navigace nějak chybovala, a tak jsme na malou chvíli mířili do vrat vojenské základny, ale Jindra duchaplně vyhodnotil situaci, odmítl poslušnost navigaci a místo k vojákovi se samopalem u brány udělal bleskové čelem-vzad. Při jízdě jsem tentokrát téměř vůbec nebrzdil - což nezabránilo Jindrovi urvat kus provazu a svalit to na mne, že mu s tím jeho autem moc cukám. Auto jsme předali do servisu a ponechali jeho osudu.
[editovat] Středa, 2. července
A zase pršelo. Déšť přicházel z hor. Vyjeli jsme mu tudíž vstříc lanovkou na nejvyšší okolní kopec a v pláštěnkách pak sestupovali dolů. Zastávku jsme udělali na horské kolibě, kde sice neměli halušky, ale opět mluvili slovensky a měli tam příjemné teplíčko. Před setměním jsme však chtě nechtě museli dolů do deště.
Příběhy Tulachovic Saabů: Dojeli jsme si pro kombíka. Tentokrát dostal nový snímač otáček klikového hřídele (což bylo první, co tipoval domovský servis v Praze, když jsem jim v neděli bezmocně volal) a od té doby startuje bez problémů. Jen se mi u stanu najednou objevila dvě auta. Proč já jsem byl tak malověrný, nevytrval a nechal si přivézt sedana?
[editovat] Čtvrtek 3. července
Konečně cyklistické počasí a konečně výlet do údolí Lechu. Dojeli jsme do Rakouska, dali si oběd a po troše divokého tlačení po neschůdných stezkách (vymyšleno strejdou Tomasem, neboť strejda Laštoff už odjel domů) jsme se dostali k pláži, vykoupali se a byli moc spokojení.
[editovat] Pátek 4. července
Ráno přišel jakýsi pohlavár z vedení kempu spolu se slovenským vrchním z blízké pizzerie jako překladatelem a chtěl nám sdělit, že děláme bordel, že si na nás stěžovali a že jsme předchozí večer měli grosse party. Rozpačtě jsme se po sobě dívali, protože jelikož jsme si nebyli jisti o čem mluví, protože předchozí den jsme měli pouze kleine party v komorním obsazení a grosse party byla na pořadu až dnes. Jelikož slovák k překladu přidal i vlastní výklad, jako že tenhle prudí, ale majiteli kempu je to fuk tak jsme zůstali v klidu (ale v tom bychom zůstali tak jako tak :-D).
Dobrý a dlouhý cyklo výlet k bílému kostelu.
Šli jsme do stodoly na pořádný fotbal. Němci už vedli nad Francií 1:0 a atmosféra byla plná radostného očekávání. Jen mi připadalo, že více útočí Francouzi a každou jejich akci jsem oceňoval uznalým vydechnutím. Došlo i na německé breaky, ale útočníci je všechny dokázali totálně zapařit, což jsem ocenil škodolibým pochetáváním. Přes hubu jsem ale nedostal, asi proto, že nakonec domácí vyhráli.
Hanušák: Z fotbalu jsme byli postupně odvoláváni vzkazy od žen, že nám odlétají stany. Nejdříve Rexík, protože má nejlépe létající stan. Když jsem dorazil já tak, jejich stan drželo několik žen a Marťas bušil kolíky a z našeho stanu se ozývalo Vikuščino zoufalé kvílení na téma, že drží stan a ten se hroutí a odlétá. Přidali jsme pár kolíků, vytáhli chlast a kytary a pustili se do večerního programu. Vítr trochu foukal a odnášel náš ryk v dál, Jindra už byl v Čechách a Jarda s Thomasem v útlumu, takže jsme ani nezpůsobili žádné faux pas.
[editovat] Sobota 5. července
Zbyly již jen tři rodiny a rozhodli jsme se projet blíže Mnichovu. Cesta kolem nádrže na řece Lech byla pěkná. Všichni si ji pochvalovali a děti se konečně rozšlapaly a zaujali přední místa v našem cyklistickém peletonu.
Společně s Martinem Rexou jsme odvezli kombíka i s koly do Mnichova se zbytkem sil a aut vyrazili do severní Itálie.
