Lechtal

Z Denik

Loni jsme chtěli jet do údolí Lechtal, ale místo toho jsme skončili u Bannwaldsee. Letos to napravíme! Nejvíce mne na Lechtalu láká, že je to taková liniová trasa, takže to opět bude skutečný puťák. To ocení každá skutečná žena, která s radostí každé ráno zabalí spacáky, karimatky, stan, židličky a stůl, veškeré oblečení, proviant, vařič, nádobí a jídlo s láskou a radostně naskládá zpět do auta a už se těší na reverzní proces později odpoledne. A opakování další den ráno. A potom znovu! Teprve potom se ukáže pravý charakter vztahů, v nichž žijeme a vychováváme potomstvo! Ano, tato představa je tak děsivá, že se někteří raději rozhodli zůstat doma.

Někteří ale nejsou úplní lůzři a přijedou i další rok k ZellAmSee.

Obsah 1 Přípravy 2 Sobota 4. července 3 Neděle 5. července 4 Pondělí 6. července 5 Úterý 7. července 6 Středa 8. července 7 Čtvrtek 9. července 8 Pátek 10. července 9 Sobota 11. července 10 Nedělě 12. července

[editovat] Přípravy

Patnáctého června se mužní členové budoucí výpravy sešli v hospodě na KloboučkuPaloučku a diskutovali logistické podrobnosti budoucí výpravy. Zdá se, že to letos opravdu bude Lechtal. Obecně panovalo přesvědčení, že je letos lepší zůstat na severu Alp.

Hanušák: člověka posílí, když od kolektivu dostane důvěru vyjádřenou například tak, jak to umí Jarda ve svém mailu: "A teď už se čeká jen na Hanušáka, aby vybral úvodní kemp a nahlásil všem, kdy se tam sejdeme. Je to jen formalita, počítáme s tím, že tam stejně bude plno/zavřeno/atd. a budeme stanovat jinde." Pod dojmem z jeho poznámky jsem do toho kempu poslal mail s objednávkou ubytování. Ale neodpověděli mi...

Naopak silným bodem pro volbu tohoto kempu byla recenze Franze-698, který ho ohvězdičkoval s titulkem:"Sehr ruhig gelegener Campingplatz", což Tomáš kvitoval notickou, že s Franzem si určitě budeme rozumět.

Příběhy Tulachovic Saabů: Oblíbený příběh z loňského roku pokračuje! Ráno mi volal tchán, že jel pro jeho tchána a tchýni do Karlových Varů a že nemůže nastartovat Soniččina Saaba. Protože je dědeček mých dětí technicky zručný, tak správně identifikoval, že se rozbil alternátor. Vypůjčil si dobíječku a pár hodin dobíjel a doufal, že pak baterka vydrží alespoň ke Krušovicím. Vydržela až do Jenče. Ale stejně jsem tam musel zajet (zbylým Saabem) a dorazit těch posledních pět kilometrů do Chýně. Soňa prohlásila, že tímhle autem nikam nejede a ať koukám koupit Ferrari.

[editovat] Sobota 4. července

Já jsem šel do práce, ale ostatní dorazili do kempu v Egenstettenu. Večer šli do vesnice na večeři. Slyšel jsem barvité příběhy o tom, jak se pak vraceli z hospody a nemohli trefit. Ale vím to jen z druhé ruky a někdo to bude muset doplnit.

Hanušák: Ano, je to tak jak píše Jarda. Nabalili jsme Mondeo u tchána tak, že se nám vydouvala skla v oknech a vyrazili s pouze několikahodinovým zpožděním, takže jsme stihli při zapadajícím slunci postavit stan. Poté jsme dle Tomášovi GPS vyrazili do restaurace. Nejbližší reštyka byla zavřená. Nedal jsem na Tomášův odhad, že další je v sousední vesnici vzdálené zhruba kilometr a raději jsem převelel naši rodinu na kola. Cestou zpět z restaurace jsme se vydali ve čtyřech skupinách. První šla Soňa s Míšou a paralelně vyjížděla Marcela s našimi dětmi. Já jsem s Tomem zůstal, abychom zaplatili. Jelikož paní se k vyúčtování moc neměla, tak Tomáš šel napřed a zůstal jsem tam jen já. Při cestě k domovu jsme se sešli s Tomem a mou rodinou na křižovatce ve vesnici u našeho kempu, do které jsme současně dorazili ze tří různých směrů. Zatímco Tomáš odnavigovával Marcelu, tak já jsem se vrátil zpět do vesnice s restaurací, abych dohledal Soňu. Našel jsem je a ukázal jim směr do správné vesničky a odjel zkontrolovat, že naši v pořádku dorazili do kempu. To se potvrdilo a tak jsem ještě se jednou vrátil naproti Soně a poté, co bylo zřejmé, že jsou na správné trajektorii jsem se již definitivně vracel do kempu. Bez světla jsem na šotolinové cestě vlítnul do díry a hodil tygra, že jsem si odřel různé části těla, ohnul držák na přední cyklobrašnu a na zadku udělal modřinu zvící velikosti olympijské medaile.

[editovat] Neděle 5. července

Vyjeli jsem v pět ráno z Chýně a než se kempeři probudili, byli jsme u nich. Na výlet jsme jeli do Rainu, předtím dali koupačku u jedné z elektráren na Lechu a zase jeli zpět.

Hanušák: Koupačka byla pod elektrárnou u místa, kde se do Lechu vléval s bubláním přes kameny potok střední velikosti. Voda z pod elektrárny nebyla z nejteplejších, ale po plavbě v protiproudu proti vodě z potoka byla velice příjemná. Potok byl totiž sakra studený :-/

Restaurace kousek u kempu byla ten den otevřená a tak jsme tam po návratu z cest s pánskou částí výpravy ochutnali několik tmavých piv. V mezičase nám dorazila SMS od Marka, ve které vyzvídal jak se máme. Asi mu bylo líto, že s námi není... Naše odpověď byla: "Ujeli jsme 40km ve 40st, dali si 4x koupačku, čekáme na 4-té pivo a v kempu na nás čekají ženy 40+".

Děti mezitím na plovoucím molu uprostřed pískovny v kempu bojovali o vládu nad molem.

Po návratu jsme dostali sprďana od žen a zazpívali Franzovi-698.

[editovat] Pondělí 6. července

Většina odmítla stěhování, a tak jsme vyrazili na jih podél řeky Lech. Po 22km jsme přejeli na druhý břeh a jeli zpět. Večerní fotbal (pro tatínky spíše basketbal, neboť branka byla pekelně vysoko) vyhrál tým tatínků 5:3, neboť děti si dali dva vlastní góly.

Příběhy Tulachovic Saabů: Jindra se uvolil a odvezl ženy na nákup naším kombíkem. Auto nastartovalo a mne spadl kámen ze srdce. Ne na dlouho. Vrátili se zpět a nejdou otevřít dveře do kufru. Trochu jsem to zkoumal a nešli pak zavřít zadní dveře, ale Katka přinesla nářadí a silou intelektu jsme to uchodili. Zadní dveře se opět zavírají. S dveřmi od kufru jsme nic nepořídili a teď jdeme hrát fotbal. Uvidíme, jak to půjde zítra.

[editovat] Úterý 7. července

První stěhování do Moerslingenu a jak říká Soňa: "Opět do horšího". Nejprve jsme chtěli do Dilingenu k Dunaji, ale přestože zrovna odtáhli dvě maringotky traktory tvrdili, že tam není a nebude místo. Anča píchla. Bylo vedro. Slabší jedince jsme museli do Moerslingenu převézt autem. Puťák jak má být!

Příběhy Tulachovic Saabů: Ráno se ochladilo, a když jsem zkusil kufr otevřít, šlo to. Vyndal jsem zapadlý upínací proužek a od té doby se zamyká a odmyká normálně. Toto poslední příspěvek o naši autech, dál se chovala, jak se od aut očekává.

[editovat] Středa 8. července

Stěhování za lepším. Soňa však opět prohlásila, že je to horší a horší a to nevěděla, co ji čeká druhý den. Stany jsme stavěli v bouřlivém větru. Nikomu neuletěly, i když Rexíkům jen díky srdnaté Hanušákově pomoci.

[editovat] Čtvrtek 9. července

Neteče voda. Panečku, to je ale čtyřapůl hvězdičkový kemp!

[editovat] Pátek 10. července

Stěhování do Waldcamping Stubenweiher. Se zastávkou na vodní lyžování.

[editovat] Sobota 11. července

Okolo Legolandu.

[editovat] Nedělě 12. července

Zastávka v Řezně.