Chiemsee
Z Denik
Po loňském výletu k Attersee nás Hanušák svolal k Chiemskému jezeru. Začínáme v sobotu 30. června zde. Protože se to opět velmi vyvedlo, navštívili jsme v roce 2013 oblast severně od jezera Kochelsee.
Obsah |
[editovat] Přípravy
Tulachovi: "V sobotu 23. června jsme došli na výstavu stanů na výstavišti v Letňanech a zakoupilI celorodinný stan se spaním i s předsíní. Když už tam Soňa byla, tak přikoupila i karimatčičku (po zabalení větší než ten stan), spacácíček (v němž lze spát s roztaženýma rukama a nohama), pláštěnky a pončo. Myslím, že nás na dovolené nemůže nic překvapit."
[editovat] 30. června
Skupina s kódovým označením konvoj si dala sraz v 11.00 na benzínce v Rudné. Dorazila čtyři auta. Když jsme v 11.22 konečně odjížděli (po tom, co se všichni vyčůrali, neboť již byli téměř čtvrt hodiny na cestě), byla na nás patrná trocha nervozity. Netrvala dlouho v 11.26 došla Laštovovi voda v chlazení a museli jsme zastavit v Loděnici a doplnit ji ze zásob určených ukojení žízně dětí. Konvoj byl znovu pojízdný. Na hranice jsme dorazili bez problémů, dali si oběd a pokračovali kolem Mnichova. Google mapy mi poplašně blikaly na telefonu a varovali, že východní obchvat Mnichova je totálně neprůjezdný. Nikdo však nechtěl slyšet moje slova varovná. Naštěstí se Jindrovi, vedoucímu jezdci konvoje, ozvala navigace, ohlásila stau a protáhla nás přímo centrem. Nakonec to nebyla tak špatná varianta a v šest jsme byli v kempu.
Při takto značném počtu rodin a tudíž i preferencí je poměrně obtížné generovat jednotný názor. Hanušákův návrh házet si při rozhodnování jestli se přesunout či ne korunou se příliš neujal, neboť se některým zdál příliš náhodný. Vrátili jsme se tudíž ke kořenům a dohodli se, že za nás bude rozhodovat Velká Matka. Zvolená byla Katka, protože sebou měla nejvíce dětí.
[editovat] 1. července - Staudach
Vyrazili jsme podle Laštovova plánu k potoku, z něhož se vyklubala vcelku slušná říčka Ache. Vydali jsme se proti jejímu proudu. Po pár kilometrech se vykoupali a pak dorazili do Staudachu, kde všichni prohlásili, že mají hlad a chtějí jíst.
Jarda: "Našel jsem super doener kebab restauraci, kde dělali dobrou pizzu, skvělé kebaby a božské špageti. Cestou domů jsem se stavil vybrat peníze z bankomatu a ztratil se i s Ondráškem. Naštěstí na nás počkal Hanušák a už jsme se ztratili tři. Při kufrování jsme dorazili do nově budovaného golfového areálu a okoukali know-how, jak se takové hřiště vlastně dělá. Pak jsme se vrátili a šťastně vyrazili do bažin. Po pěkných 31km jsme se dostali zpět do kempu." .
Hanušák:"Zas tak moc jsme se neztratili jen jsme jeli zajímavější cestou. Pozoruhodné bylo obhlídnout pravé německé vězení uprostřed polí obehnané vysokým plotem. Pět kilometrů před naším kempem jsem Jardovi naznačil, že by nebylo od věci mírně zrychlit. Dva kilometry před cílem si dopočítal můj hypotetický příklad s jízdou rychlostí 10km/h a přibližující se bouří rychlostí 20km/h, podíval se na oblohu a všichni jsme přišlápli a díky tomu jsme to stihli než to začlo."
Poznámky: výstava traktorů.
[editovat] 2. července - Bergen
Opět výlet k horám. Do Bergenu do hospůdky Pod Lipami a zpět přes Grabenštét. Opět hezkých 28km. Doufám, že zítra už budeme přejíždět do jiného kempu. Jsou tu pořád slyšet náklaďáky z dálnice. Kdybychom věděli,co nás čeká v dalších kempech, nikdy bychom toto přání neměli.
[editovat] 3. července - Harras Prium
Přestěhování do jiného kempu proběhlo bez vetších problemů a ztrát. První komplikace způsobila první pořádná večerní bouřka. Došlo k vytopení dvou stanů (Kuba, Jarda) a obzvláště u Kuby to bylo s plnou parádou. Hrdinou dne byl Kubík Laštovků, který v 1:00 našel tatínka v hospodě, aby mu sdělil že má úplně mokré pyžámko. Druhým hrdinou byl jeho otec, který ho převlékl, uložil do svého suchého spacáku na své suché karimatky do suché poloviny stanu a odešel spát do auta. Po zjištění, že sedačky v oktávce se nedají sklopit do roviny, strávil noc na zadní sedačce auta zabalený v pláštěnce a goretexových kalhotách v Kubově vlhkém spacáku. Třetím hrdinou se stala Kamča, která vysvobodila Kubíka ze stanu, protože si neuměl otevřít zip, dovedla ho do hospody a coby slušně vychované děvče nechtěla vstoupit mezi opilé zpěváky oplzlých písní v českém a holandském jazyce pouze v pyžamu. Takže stála asi půl hodiny v bouřce venku, za což následně velmi pochválila svého muže. Taktéž maminka Kubíka samozřejmě po krátkém telefonickém seznámení se zadáním problému znala cca tucet lepších řešení, které neváhala svému muži milým hláskem sdělit.
[editovat] 4. července - Do Aschau
Rozdělili jsme se na skupinu Hanušák + Viki + Tomáš + Míša, která si dala za cíl pokořit nějaký pořádný kopec a skupinu rovinkářskou se společným cílem v Aschau. Všechny výkonnostní cíle se podařilo naplnit, jen skupina vrcholová málem nestihla jídlo, protože v pizzerii měly siestu.
Cestou zpátky Laštoff přetrhl řetěz, ale s vynaložením intelektu (Tomáš + Hanušák), hrubé síly (Laštoff) a prozřetelnosti (Katka s nářadím) se problém podařilo vyřešit. V mezičase si děti zařádili a muži se prospali.
[editovat] 5. července - Do Lambachu
Versaiský zámeček na Chiemsee. Ludvík II. Bavorský byl pěknej magor. Adámkovi se nechtělo s rodiči do kempu a tak šel na jinou loď, ale jeho úmysl byl Marťasem odhalen a byl násilím vytažen z fronty na nástup, ve které se skrýval.
[editovat] 6. července - Na Klostersee a zpět
Zatímco část výpravy jela lodí na ostrovní Versai, Hanušovi, Tulachovi a Rexovi se vydali na sever k jezeru Klostersee. Při hledání reštyky nás zkropilo pár kapek, což nás vehnalo do náruče pizzérie, kde si paní domácí dělala sama harmonikáře i dirigenta a tudíž to docela trvalo. Zaplať panbů že jsme tam byli jediní hosté. Hanušák následně jezero objel s foťákem, abychom měli důkaz, že tam ten Kloster opravdu je. Mezitím dorazila Sasanka s Petrem Kendistou a ženy se vycachtaly s dětmi. Cestou zpět do tábora jsme provedli focení alá Římani.
Jelikož se majiteli kempu pořád něco nelíbilo na rozestavení našich aut, měl v kempu komáry a neměl vztah k české popové písni, připravili jsme si pro něj pro okamžik až půjdeme spát píseň "Jackův smích". Jarda chytnul na první škrtnutí, ostatní se přidali a tábor se začal probouzet (23:45). Čekali jsme trochu slovansko-germánské kontroverze, ale reakce restaurace, která nám při páté sloce položila záludnou otázku: "Kdo si dá ještě pivo??" nabourala naše umělecké soustředění a píseň jsme nedozpívali. Takže jediné výhrady měl Marek, který se nás v pyžamu přišel z našeho vzdáleného kouta tábora zeptat: "Kterýho dementa napadlo zpívat takovou píseň, když vidíte že Jarda je ještě s váma??"
[editovat] 7. července - Okolo Chiemsee
Cílem dnešního dne bylo dovršit objezd Chiemsee. Dětem zbývalo necelých 30km, ale muži měli problém, neboť při převážení stanů a jízdě dětem naproti jim chyběly několikakilometrové úseky. To byla úloha, která měla pouze jedno řešení. Muži převezou auta s věcmi do našeho prvního kempu u dálnice (ó jak jsme se k té milé dopravní tepně bez podmáčeného terénu a bez komárů těšili) a jízdou v háku objedou celé Chiemsee a ideálně dojedou děti ještě během obědovací pauzy. Stíhací skupinu tvořili Jarda, Hanušák, Laštoff, Sasanka a Petr Kendista.
Jarda na začátku projevil v plán nedůvěru a dokonce své místo v pelotónu chtěl přepustit Soničce, ale Hanušák ho uklidnil tím, že pojedeme všichni společně v háku maximální možnou rychlostí a v pauzách budeme zvolna pít pivo. To Jardovi obavy rozptýlilo. První pivo jsme si dali hned za kempem v restauraci u FKK a pak jsme vyrazili. Po prvních dětských nemocech, kdy všichni pochopili co jízda v háku obnáší a Laštoff přestal jezdit bokem, se náš tým skvěle rozjel. Střídání v čele, odpadávání, upozorňování na překážky, jízda na maximum - jak na TdF. Oběd v rybárně, kde servírovali výtečné studené i na rožni pečené dobroty, další trysk, pivko v kempu číslo 3., další trysk, pivo na neznámém místě, další trysk. Prostě přesně podle plánu. A pak se Sasance zdála trochu hrubá šotolina na cestě a tak se ji rozhodla lehce přebrousit kožichem. Ale byla to jen lehká silniční lišej, takže do kempu jsme dojeli v dobrém rozmaru a mohli si hezky zakrákorat až do pozdních nočních hodin. Dokonce si nás přišla poslechnout jakási zahraniční posluchačka, která nám přinesla víno a keksy.
[editovat] 8. července - Mittelstation
Ráno bylo ideální počasí jako stvořené k tomu zabalit stany, vyvětrat spacáky a všechno naládovat do aut tak, aby se tam vešly i ženy a potomci. Děti již moc šlapat nechtěli a vydali se s matkami a Marťasem do GStadtu se koupat. Hanušák se rozhodl vytáhnout Jardu na přestupní stanici lanovky z Bergenu na Hochfelln ležící v 1060m.
Cesta k úpatí hory byla snadná a rychlá, protože jsme cestu znali z prvního výletu a z předchozího dne jsme byli rozjetí. Začátek stoupání vedl podél potůčku a bylo to až příliš snadné. Obloha byla bez mráčku a litovali jsme, že jsme s sebou nevzali děti.
Pak se cesta odchýlila od potoku, přešla v lezeckou stěnu, my zařadili převod 1:1 a balancuje s váhou tak, abychom dostatečně zatížili zadní kolo aby nepodkluzovalo a zároveň zatížili přední kolo, abychom nepřepadli na záda jsme se zvolna sunuli vzhůru. Mezitím, kde se vzal tu se vzal, přilétl bouřkový mrak, přinesl slejvák, hromobití a prudký vítr, který v jednu chvíli sfoukl Hanušáka z kola a jen tak tak že nespadl ze srázu. Byli jsme moc rádi, že jsme s sebou nevzali děti.
Po několika stech výškových metrů se počasí zase trochu umoudřilo a my dorazili k nějakému ALMu ve výšce 1100m, ze kterého vedly jen kozí stezky nahoru podle cedule Mittelstation 20min a nebo šotolinová cesta dolů. Po důkladné analýze mapy jsme usoudili, že šotolinová cesta nás k stanici lanovky také dovede a jeli kousek dolů. Kousek bohužel vedl prudce asi cca 200 výškových metrů dolů, během kterých jsme si dopočítali, že již jsme výškově byli 40m nad stanicí. Těch 200m jsme od další cedule Mittelstation pro změnu s časovým údajem 40min zase vystoupali vzhůru, nyní již tlačíce, neboť svah byl již tak prudký, že to nešlo vybalancovat.
Pod stanicí jsme se ocitli v nádherném údolíčku, které jsme odfotili a myslíce na Radlera jsme pohrdli Haribo medvídky, které jediné měli na stanici v nabídce. Cestou dolů jsme se od hlavy k patě nahodili směsí z rozmočené šotolinové/vápencové cesty a zjistili jak asi pračlověk přišel na to jak vyrábět maltu.
[editovat] Návraty
Jarda a Hanušák měli nakázáno být v 14.00 připraveni k odjezdu v Bergenu. Když je ženy v 17.30 konečně vyzvedly, vyrazil Jarda směrem přes Folmavu. Po čtyřech a půl hodinách jsme byli v Rudné, odkud jsme na začátku vyjížděli. Jardovo spolehlivé auto však odmítlo řadit. Nejdříve pětku a pak i jiné rychlosti. V servisu zjistili, že je rozbitá převodovka. Nová stojí víc než je zbytková hodnota auta. Ach jo.
