Attersee
Z Denik
Dovolená u jezera Attersee se opět pěkně vyvedla. Už se těšíme na Chiemsee.
Obsah |
[editovat] 2. července - Příjezd
Já jel přes Vimperk a pak na jih rakouskou krajinou. Přejížděl jsem Dunaj a vypadalo to tam krásně, jako Porta Bohemica. Do kempu jsem dorazil první, asi o půl páté. Hanušák říkal, že vyjede ve tři z Lipna, nakonec byl rád, že vyrazil v šest. Předpověd počasí nelhala, je zima a občas prší. Ještě že je v kempu kryté místo na sezení. Nikdy bychom nevěřili, že si budeme v červenci přitápět plynovými ohříváky. Majitelé kempu asi moc dobře věděli, proč je neuklidili...
[editovat] 3. července - Bad Ischl
První výlet. Než jsme se vykopali, bylo jedenáct. Potvrdil se dojem získaný při včerejším příjezdu - kolem jezera nevede cyklostezka vhodná pro děti. Buď je to úzký chodník, nebo se jede přímo po hlavní silnici. Laštoff našel aspoň část cesty po vedlejší cestě vesnicí (MH: která byla šotolinová a Ondráškovi se málem stala osudná. Když jsem se vracel, abych se podíval, kde se s Jardou ztratili, tak jsem jen viděl, jak Jarda zabírá, Ondráškovi se bicykl staví na přední kolo a ten obloukem letí na zem a dokončuje pohyb ladným parakotoulem. Při bližším ohledání scény jsem si nemohl nevšimnout gumicuků spojujících obě kola a okamžitě mi byly jasné fyzikální základy Ondráškova pádu přes řidítka při jízdě do kopce. Jarda argumentoval tím, že jeho kamarád Hřebejk tak také jezdí, ale podařilo se mi mu další pokusy rozmluvit a tak alespoň používal gumicuky místo pásku). Dojeli jsme cca 5 km a byl čas na oběd. Jediné, co v té vesničce fungovalo, byla restaurace v kempu. Po usazení jsme si všimli podivných hesel (Sexismus Freie Zone apod.), rudých transparentů na stěnách a zvláštních týpků s portrétem Che Guevary a citáty Rosy Luxembourgové na tričkách. Kemp patřil Svazu socialistické mládeže Rakouska! Schopnost obsluhy zpracovat naše objednávky nám pak socialismus jednoznačně potvrdila... Dlouhou dobu jsme si z kempu a jeho obyvatel dělali legraci, než nás Jarda upozornil, že mezi shromážděnými mladými socialisty slyšel i češtinu. Naštěstí revoluční spravedlnost na nás nedopadla. Jarda: Ondrášek po obědě vytuhl a tak jsme jeli lodí zpět. Anča ušlapala se zbytkem ještě 20 km, ale pak jsem pro ně musel dojet. Zase se rozpršelo. Šel jsem si koupit kupón na připojení k internetu. Ostatní: Rozhodli jsme se pro cestu údolím podél potoka směrem na Bad Ischl. Dle ranního Laštoffova průzkumu tam měla být z počátku cyklostezka. A byla. Cca 4 kilometry ekologicky proraženého průseku mladým lesem tak akorát na jeden buldozer. Bohužel se ukázalo, že proces výstavby neskončil a u rozestavěného mostu jsme řešili, co dále - buď zpět anebo po silnici. Překvapivě zvítězila cesta vpřed do mírného kopce. Asi to bylo tím, že jsme nenechali hlasovat děti. Nakonec se nám podařilo dostat se do sedla, když jsme po cestě potkali úchvatný vodopád a soutěsku. Při jeho focení a zkoumání z nevysvětlitelných důvodů nedošlo k žádnému neštěstí, i když jsme děti ani Hanušáka neměli zrovna příliš pod kontrolou. Následoval cca 5 km dlouhý sjezd k řece. Když jsme tam dojeli, usoudili jsme (dospělí), že dojedeme (i děti) cca 4 km do Bad Ischlu. S pomocí slibů (až tam dojedeme, půjdeme do cukrárny), výhrůžek (jestli nebudeš šlapat, necháme tě tady), motivace (koukej, jak krásně šlape - to jediné dítě, které v tu chvíli nějak hýbalo nohama na šlapkách), tlačení a tažení jsme tam děti dorvali. Překvapivě jsme tu cukárnu našli. V tu chvíli dorazil Jarda s autem, aby si dojel pro Anču a odvezl Laštoffa do kempu pro auto. Hanušák hrdě odmítl cestu vozem, vypůjčil si mapu a vydal se na kole vstříc dešti a dobrodružství (MH: bylo to krásné a dramatické. V kulise těžkých mraků, ze kterých silně pršelo až chcalo jsem v obci Russbach jen těsně minul cyklo-odbočku k jezeru Schwartzesee a vydal se po turistické, která vedla kolmo lesem vzůru. Až jsem chvílemi propadal pocitům beznaděje, neboť rakouské stezky nejsou tuze dobře značené, nicméně vše jsem zdárně zvládl a nakonec i rodina byla určitě radši, že mohli v klidu a teple demolovat kavárnu v Bad Ischlu místo aby v blátě postávali v dešti u stanů). Večer jsme usoudili, že tolik kilometrů by asi děti jezdit neměli, pokud nechceme být popotahováni na sociálce za týrání potomků.
[editovat] 4. července - K Mondsee
Dnes má být výrazně hezčeji. Pro začátek po ránu trochu sprchlo. Někteří odvážnější dostali nápad - jak se pak při realizaci ukázalo, poměrně hloupý - zaplavat si, když tam už to jezero je, vypadá tak romanticky a vstup na pláž je v ceně kempovného. Laštoff odvážně slezl po schůdkách z mola do vody a rozhodl se doplavat k cca 10 metrů vzdálenému platu. Po třech tempech zjistil, že mu ledová voda tak svírá hrudník, že nemůže dýchat. Po zralé úvaze, kdy si vzpomněl na osud Titanicu, se otočil a zavčas vrátil ke břehu. Před polednem jsme se potkali s Katkou (za svobodna Rychtárikovou), která nám nějakým řízením osudu představila svého manžele Tondu jako Jardu, ale nedorozumění se poměrně rychle vyjasnilo. Po obědě v rozpálené restauraci u silnice jsme vyrazili k plánovanému kempu, který byl v poměrně vysoké výšce nad jezerem Mondsee i nad umývárkami, což vyvolalo nelibost některých manželek a tu se nepodařilo eliminovat ani poukazy na krásný výhled, soukromí a roztomilé slimáčky, kteří se mazlili s našimi stany. Na jednom z trvalých karavanů byl nápis Kampf Katze i s vyobrazením a stopy na našem autě (MH) jasně hovořily o tom, že nápis nelhal.
[editovat] 5. července - Přes průsmyk k Wolfgangsee
V průběhu cesty k dalšímu kempu u Wolfgangsee se k nám přidali Rexíci, které na kole pro ten den reprezentovala Katka (kvůli Martinovu fyzickému hendicapu vzniklému výkopovými pracemi) s Adámkem v sedačce a Matýskem na kole a začali přesně v tom místě, aby si stihli vychutnat přejezd přes sedlo k Wolfgangsee, což obnášelo vystoupat s dětmi cca 250 výškových metrů po silnici I. třídy v hustém provozu. Za sedlem jsme se kochali malou žlutou Hlubokou (zámeček v novogotickém slohu). Oběd proběhl v St. Gilgenu a zatímco ženy a děti poskakovali na místním hřišti, muži převezli věci do dalšího kempu v Schwandu. Martin Rexa dovezl z nádraží i Soňu. Večer jsme postavili stany a děti pomohli Rexíkům postavit party stan. Stihlo se to dokončit přesně v okamžiku, kdy nahoře začali lít vodu z kýblů. nápor vody jsme přežili a ve vzniklém bahýnku začali vařit. Zábavu zpestřoval Adámek, který se v bahně pokoušel jezdit na odstrkovadle, ale moc mu to nešlo, takže za chvíli mu děti začali říkat Jožin z Bažin.
[editovat] 6. července - 1522m
Pánové se rozhodli vyšlápnout na Zwoelferhorn. Děti a ženy a Jarda jeli lanovkou. Na vrchol dorazili všichni až na Marťase, který dostal křeče do nohou při šlapání nahoru (skončil v půlce kopce) a křeče do rukou při brždění dolů. (MH: cesta na Zwoelferhorn proběhla v pořádku, ale cestou dolu jsem upálil při brzdění skoro všechen materiál na brzdových špalíčcích a dokonce jsem přemýšlel, že kotoučové brzdy mohou mít nějaký smysl. Při následném návratu s Laštoffem okružní trasou byla cesta místy tak strmá, že mi podkluzovalo zadní kolo a musel jsem chca nechca tlačit. Ale to nevadilo, protože jsem tlačil stejně rychle jako Laštoff jel na kole.)
[editovat] 7. července - Okolo Wolfgangsee
Žádné z dětí nevstalo před sedmou hodinou. Většina až po osmé. Asi je na čase uspořádat něco méně náročného. Třeba okruh do Svatého Wolfganga. Konečně pěkné cyklostezky vedoucí krajinou a ne jen podél hlavních silnic. Zpět jsme se dopravili přívozem. Večer děti zapařili na korábu ve výtečné hospodě Gamsjaga. Večer Martin Rexa hledal klíče od auta. Pokusil se sice po Jardově vzoru (viz. týž příběh o rok dříve v Německu) navodit dusnou atmosféru, ale expresivnost, cit pro drama a vokální schopnosti rodiny Rexů zdaleka nedosahují Tulachovic kvalit.
[editovat] 8. července - Mozartova stezka
Ráno jsme se chvíli handrkovali, kam pojedeme. Hanušák vyhrál s efesní cyklostezkou v kopcích nad Fuschlem. Museli jsme se tam dopravit autem. Když jsme přijeli, zjistili jsme, že cyklostezka není, je jen silnice druhé kategorie, pro unavené dětské cyklisty silně nevhodná. Záchranný plán navrhl Laštoff. Donavigoval nás do Thalgau a nasměroval na skutečnou cyklostezku vedoucí v Mozartových šlépějích. Dorazili jsme do Mondsee a dali si výtečný oběd v restauraci u jezera. Jarda pak vzal děti na blízkou U-rampu. Nikdo si nic nezlomil. Jelikož Kubík po obědě usnul a Laštoff projevoval nejistotu ohledně formy návratu zpět, vyjela naše skupina bez Laštovků a mapy. To pochopitelně vyústilo v zabloudění a tudíž jsme eklhaftní kus cesty okolo silnice I. třídy museli jet tam a zpátky, abychom se opět dostali na hezkou cyklostezku.
[editovat] 9. července - Schwarzensee
Ráno jsme si šli zahrát frizbee na pole za stany, ale správce kempu nás vyhnal, že to je Private a že v kempu je místa dost. Asi tu hru neznal (nebo minimálně v našem provedení). Pak nás opustili Laštovkovi a my jsme se na základě Hanušákova tipu vydali k Schwarzensee. Nahoru jsme vyjeli auty a pak jsme se jeli podívat polní cestou na náš výchozí bod. Po občerstvení v salaši, kde se Marcela tak dlouho a usilovně pokoušela vypumpovat vodu z pumpy, až jí raději paní domácí poradila, že má otočit kohoutkem, protože je to jen atrapa, se nám to opravdu podařilo a skrz les, hory a vedení vysokého napětí jsme uviděli cípek Attersee i s kostelíkem, pod kterým jsme bydleli. Po obědě, ke kterému Soňa dostala nejčerněji vyhlížející uzenou rybu na světě (inu Schwrazensee) jsme ženám a dětem naložili kola na auta mohli si s muži dát v klidu sjezd a pár piv.
[editovat] 10. července - Wallersee
Jelikož nám počasí přálo, dospěli jsme k tomu, že si dáme i v neděli nějakou cyklistiku. Nejvehementnější v prosazování svých přání byl Jarda, který nakonec protlačil Wallersee, neboť to měl po trase na Vimperk (ušetřil za dálniční známku). Sbalili jsme stany a skočili se vykoupat na veřejný Badenplatz, kde nám potápěči hluboko pod námi vyráběli výřivku.
Pak jsme skočili do aut a vydali s k Wallersee. Po zaparkování na parkovišti nám Jarda oznámil, že mu spí děti a že na to prdí a jede do Čech. Pokračovali jsme tudíž ve složení Rexovi+Hanušovi a trasa to byla náramná, protože byla prakticky celá pěkně po cyklostezkách rezervací a počasí bylo dokonalé. Cestou jsme zvládli i koupačku.
