Bannwaldsee
Z Denik
Po loňském úspěchu pobytu v okolí Kochelsee vyhlásil Hanušák výlet ještě mnohem dál - po stopách praotce Lecha do ĺechtálského údolí. Sraz byl náčelníkem určen na sobotu 28. června do kempu Brunnen.
Obsah |
Přípravy
Neboť Tulachovic děti toužily vidět Syrakůzy, tak se 17. června u nás doma konala schůze s Rexovými, abychom se domluvili jak jim týden po cyklopuťáku ukážeme Benátky. Vše je naplánováno, jen stále nevíme, co s koly (do Itálie si je brát nechceme).
Netrpěliv o naší cestě diskutuji s kolegy. Jeden doporučil báječnou restauraci v Lechtalu: Císařovu korunu, prý se tam máme stavit.
Hanušák: Jelikož děti s Mácou a prarodiči po přeslici odjeli do Chorvatska, objevil se mi v náročném pracovním programu volný víkend, který byl nakonec rovněž katalyzován Rexovými a vyústil v trojnásobné faux pas.
Sobota, 28. června
Jako tradičně bylo v původně vybraném kempu plno a nechtěli nás (což zjistil první dorazivší, Růža), a tak jsme skončili v kempu u Bannwaldsee. A také jsme u něj již zůstali, a proto přejmenovávám stránku pro letošní "puťák" na Bannwaldsee.
Tulachovi dorazili jako druzí. V pohodě zaparkovali svého Saaba a začali kempovat. V kempu bylo horko a slunce pálilo. Občasná myšlenka na to, že by se mohlo trošku zatáhnout, nešla potlačit...
Příběhy Tulachovic Saabů: Těsně před dovolenou jsem dal kombíka do servisu. Vše opravili a prohlásili, že cestu za praotcem Lechem určitě vydrží. Máme s ním špatné zkušenosti, rád se rozbíjí v nejnevhodnější chvíli, ale stejně jsem jej upřednostnili před sedanem. Má větší kufr. Cesta byla OK. Jen u Norimberku přestal jít cruise-control. No stačilo zastavit a znovu nastartovat a vše se zase spravilo.
Neděle, 29. června
Včerejší přání se nám vyplnilo. Horko zmizelo. Zato začalo pršet o sto šest. Nikomu se v takovém nečase na kole jezdit nechtělo, a tak jsem nasedli do aut a jeli na Neuschwanstein. V lijancích deště jsme to spolu s hromadami japonských turistů vyšlápli na hradní nádvoří, pořídili pár fotek a zcela zmáčení se vrátili zpět. Do restaurace jsme raději popojeli do Schwangau, bylo tam mnohem méně turistů. A teplo.
Příběhy Tulachovic Saabů: Při odjezdu k Neuschwansteinu kombík odmítl nastartovat. Dostal jsem sprďáka, že jsem zase vybil baterku. Propadali jsme zoufalosti. Naštěstí se ostatní vrátili a dobrými radami nám pomáhali. Nebylo to však k ničemu. Jindra vytáhl startovací kabely, ale nebylo to nic platné. Baterkou to nebylo. Ať s kabely, či bez nich - vše se vesele točilo, ale motor naskočit nechtěl. Ještě padlo pár chytrých nápadů, ale když došly, tak nám Jindra a Jakub nabídli místa v jejich autech a mohli jsme odjet. Při šlapání na hrad jsme ale podvědomě pomýšleli na náš smutný osud ztroskontanců uprostřed Německa. Naštěstí volali Rexíci, že jsou stále ještě v Praze, čehož jsme umně využili a požádali je, ať nám přivezou sedana. Ten kombíkovský krám jsme byli připraveni nechat na německé skládce.
Pondělí, 30. června
Po nedělní spršce bylo vcelku hezky. A tak jsme jeli na výlet kolem Forggensee, což byla vcelku pohodová cesta z níž si nic výraznějšího nepamatuji.
Příběhy Tulachovic Saabů: Hned po ránu se na kombíka vrhl Jindra. Je to přeci jen automobilový závodník a rozeznává více součástek než jen kufr, motor a kola. Přestože jsme neměli mnoho nářadí, dokázal divy. Odpojil hadičku od přívodu benzínu až začala cákat palivo na všechny strany - tím jsme ověřili, že funguje benzínová pumpa. Jindra rozebral i "rozdělovač", ale vše vypadalo tak jak mělo. Nedalo se nic dělat, museli jsme do servisu. Šusták půjčil lano, chvíli jsme hledali, kde jej uvázat, dostal jsem poučení jak jezdit (první šlape na plyn, druhý na brzdu) a rozjeli se. Zkusil jsem tam dát rychlost a, světe div se, hned to naskočilo. Mé nadšení neznalo mezí. Radost jsme měli všichni a já dostal příkaz projet kombíka po okolí, aby to stání rozjezdil.
Bez problémů jsem dojel na kraj Füssenu a u první světelné křižovatky jsem to otočil. Zastavil jsem na červenou hodlaje jet zpět a milý kombík chcípl a odmítl nastartovat. Stál jsem směrem do mírného kopce. Pokusil jsem se to auto otočit, abych jej rozjel na nastartoval. Neutočil jsem to a zablokoval téměř celou silnici. Hodný kolemjdoucí mi pomáhal tlačit, ale nerozjelo se to. Vytáhl jsem výstražný trojúhelník a zavolal Jindru, ať si pro mne přijede. Hodný řidič kolemjedoucí dodávky se rozhodl mne odtáhnout na vedlejší parkoviště. Čekal jsem. Pět minut. Čekal jsem dál. Už mne to nebavilo. Zkusil jsem nastartovat. Chytlo to! V té chvíli dorazil Jindra i s Tomasem. Omluvil jsem se, že jsem je zbytečně volal a vypnul motor. Pak už to nechytlo. Tak alespoň pánové nejeli zbytečně a mohli mne konečně odtáhnout k servisu.
