Bannwaldsee
Z Denik
(→28. června) |
(→29. června) |
||
| Řádka 17: | Řádka 17: | ||
'''Příběhy Tulachovic Saabů''': Těsně před dovolenou jsem dal kombíka do servisu. Vše opravili a prohlásili, že cestu za praotcem Lechem určitě vydrží. Máme s ním špatné zkušenosti, rád se rozbíjí v nejnevhodnější chvíli, ale stejně jsem jej upřednostnili před sedanem. Má větší kufr. Cesta byla OK. Jen u Norimberku přestal jít cruise-control. No stačilo zastavit a znovu nastartovat a vše se zase spravilo. | '''Příběhy Tulachovic Saabů''': Těsně před dovolenou jsem dal kombíka do servisu. Vše opravili a prohlásili, že cestu za praotcem Lechem určitě vydrží. Máme s ním špatné zkušenosti, rád se rozbíjí v nejnevhodnější chvíli, ale stejně jsem jej upřednostnili před sedanem. Má větší kufr. Cesta byla OK. Jen u Norimberku přestal jít cruise-control. No stačilo zastavit a znovu nastartovat a vše se zase spravilo. | ||
| - | == 29. června == | + | == Neděle, 29. června == |
| - | + | Včerejší přání se nám vyplnilo. Horko zmizelo. Zato začalo pršet o sto šest. Nikomu se v takovém nečase na kole jezdit nechtělo, a tak jsem nasedli do aut a jeli na Neuschwannstein. V lijancích deště jsme to spolu s hromadami japonských turistů vyšlápli na hradní nádvoří, pořídili pár fotek a zcela zmáčení se vrátili zpět. Do restaurace jsme raději popojeli do Schwandau, bylo tam mnohem méně turistů. | |
| + | |||
| + | '''Příběhy Tulachovic Saabů''': Při odjezdu k Newschwannsteinu kombík odmítl nastartovat. Dostal jsem sprďáka, že jsem zase vybil baterku. Nevybil. Vše se vesele točilo, ale motor naskočit nechtěl. Propadali jsme zoufalosti. Naštěstí se ostatní vrátili a dobrými radami nám pomáhali. Nebylo to však k ničemu. Až nám Jindra a Jakub nabídli místa v jejich autech a mohli jsme odjet. Při šlapání na hrad jsme ale podvědomě pomýšleli na náš smutný osud ztroskontanců uprostřed Německa. Naštěstí volali Rexíci, že jsou stále ještě v Praze, čehož jsme umně využili a požádali je, ať nám přivezou sedana. Ten kombíkovský krám jsme byli připraveni nechat na německé skládce. | ||
Verze z 16. 7. 2014, 19:11
Po loňském úspěchu pobytu v okolí Kochelsee vyhlásil Hanušák výlet ještě mnohem dál - po stopách praotce Lecha do ĺechtálského údolí. Sraz byl náčelníkem určen na sobotu 28. června do kempu Brunnen.
Přípravy
Neboť Tulachovic děti toužily vidět Syrakůzy, tak se 17. června u nás doma konala schůze s Rexovými, abychom se domluvili jak jim týden po cyklopuťáku ukážeme Benátky. Vše je naplánováno, jen stále nevíme, co s koly (do Itálie si je brát nechceme).
Netrpěliv o naší cestě diskutuji s kolegy. Jeden doporučil báječnou restauraci v Lechtalu: Císařovu korunu, prý se tam máme stavit.
Hanušák: Jelikož děti s Mácou a prarodiči po přeslici odjeli do Chorvatska, objevil se mi v náročném pracovním programu volný víkend, který byl nakonec rovněž katalyzován Rexovými a vyústil v trojnásobné faux pas.
28. června
Jako tradičně bylo v původně vybraném kempu plno a nechtěli nás (což zjistil první dorazivší, Růža), a tak jsme skončili v kempu u Bannwaldsee. A také jsme u něj již zůstali, a proto přejmenovávám stránku pro letošní "puťák" na Bannwaldsee.
Tulachovi dorazili jako druzí. V pohodě zaparkovali svého Saaba a začali kempovat. V kempu bylo horko a slunce pálilo. Občasná myšlenka na to, že by se mohlo trošku zatáhnout, nešla potlačit...
Příběhy Tulachovic Saabů: Těsně před dovolenou jsem dal kombíka do servisu. Vše opravili a prohlásili, že cestu za praotcem Lechem určitě vydrží. Máme s ním špatné zkušenosti, rád se rozbíjí v nejnevhodnější chvíli, ale stejně jsem jej upřednostnili před sedanem. Má větší kufr. Cesta byla OK. Jen u Norimberku přestal jít cruise-control. No stačilo zastavit a znovu nastartovat a vše se zase spravilo.
Neděle, 29. června
Včerejší přání se nám vyplnilo. Horko zmizelo. Zato začalo pršet o sto šest. Nikomu se v takovém nečase na kole jezdit nechtělo, a tak jsem nasedli do aut a jeli na Neuschwannstein. V lijancích deště jsme to spolu s hromadami japonských turistů vyšlápli na hradní nádvoří, pořídili pár fotek a zcela zmáčení se vrátili zpět. Do restaurace jsme raději popojeli do Schwandau, bylo tam mnohem méně turistů.
Příběhy Tulachovic Saabů: Při odjezdu k Newschwannsteinu kombík odmítl nastartovat. Dostal jsem sprďáka, že jsem zase vybil baterku. Nevybil. Vše se vesele točilo, ale motor naskočit nechtěl. Propadali jsme zoufalosti. Naštěstí se ostatní vrátili a dobrými radami nám pomáhali. Nebylo to však k ničemu. Až nám Jindra a Jakub nabídli místa v jejich autech a mohli jsme odjet. Při šlapání na hrad jsme ale podvědomě pomýšleli na náš smutný osud ztroskontanců uprostřed Německa. Naštěstí volali Rexíci, že jsou stále ještě v Praze, čehož jsme umně využili a požádali je, ať nám přivezou sedana. Ten kombíkovský krám jsme byli připraveni nechat na německé skládce.
