Lechtal
Z Denik
Loni jsme chtěli jet do údolí Lechtal, ale místo toho jsme skončili u Bannwaldsee. Letos to napravíme! Nejvíce mne na Lechtalu láká, že je to taková liniová trasa, takže to opět bude skutečný puťák. To ocení každá skutečná žena, která s radostí každé ráno zabalí spacáky, karimatky, stan, židličky a stůl, veškeré oblečení, proviant, vařič, nádobí a jídlo s láskou a radostně naskládá zpět do auta a už se těší na reverzní proces později odpoledne. A opakování další den ráno. A potom znovu! Teprve potom se ukáže pravý charakter vztahů, v nichž žijeme a vychováváme potomstvo! Ano, tato představa je tak děsivá, že se někteří raději rozhodli zůstat doma.
Obsah |
Přípravy
Patnáctého června se mužní členové budoucí výpravy sešli v hospodě na KloboučkuPaloučku a diskutovali logistické podrobnosti budoucí výpravy. Zdá se, že to letos opravdu bude Lechtal. Obecně panovalo přesvědčení, že je letos lepší zůstat na severu Alp.
Hanušák: člověka posílí, když od kolektivu dostane důvěru vyjádřenou například tak, jak to umí Jarda ve svém mailu: "A teď už se čeká jen na Hanušáka, aby vybral úvodní kemp a nahlásil všem, kdy se tam sejdeme. Je to jen formalita, počítáme s tím, že tam stejně bude plno/zavřeno/atd. a budeme stanovat jinde." Pod dojmem z jeho poznámky jsem do toho kempu poslal mail s objednávkou ubytování. Ale neodpověděli mi...
Příběhy Tulachovic Saabů: Oblíbený příběh z loňského roku pokračuje! Ráno mi volal tchán, že jel pro jeho tchána a tchýni do Karlových Varů a že nemůže nastartovat Soniččina Saaba. Protože je dědeček mých dětí technicky zručný, tak správně identifikoval, že se rozbil alternátor. Vypůjčil si dobíječku a pár hodin dobíjel a doufal, že pak baterka vydrží alespoň ke Krušovicím. Vydržela až do Jenče. Ale stejně jsem tam musel zajet (zbylým Saabem) a dorazit těch posledních pět kilometrů do Chýně. Soňa prohlásila, že tímhle autem nikam nejede a ať koukám koupit Ferrari.
Sobota 4. července
Já jsem šel do práce, ale ostatní dorazili do kempu v Egenstettenu. Večer šli do vesnice na večeři. Slyšel jsem barvité příběhy o tom, jak se pak vraceli z hospody a nemohli trefit. Ale vím to jen z druhé ruky a někdo to bude muset doplnit.
Hanušák: Ano, je to tak jak píše Jarda. Nabalili jsme Mondeo u tchána tak, že se nám vydouvala skla v oknech a vyrazili s pouze několikahodinovým zpožděním, takže jsme stihli při zapadajícím slunci postavit stan. Poté jsme dle Tomášovi GPS vyrazili do restaurace. Nejbližší reštyka byla zavřená a poněvadž jsem nedal na Tomášův odhad, že další je v sousední vesnici vzdálené zhruba kilometr a raději jsem převelel naši rodinu na kola. Cestou zpět z restaurace jsme se vydali ve čtyřech skupinách. První šla Soňa s Míšou a paralelně vyjížděla Marcela s našimi dětmi. Já jsem s Tomem zůstal, abychom zaplatili. Jelikož paní se k vyúčtování moc neměla, tak Tomáš šel napřed a zůstal jsem tam jen já. Při cestě k domovu jsme se sešli s Tomem a mou rodinou na křižovatce, do které jsme současně dorazili ze tří různých směrů. Zatímco Tomáš odnavigovával Marcelu, tak já jsem se vrátil zpět do vesnice s restaurací, abych dohledal Soňu. Našel jsem je a ukázal jim směr do vesničky u našeho kempu a odjel zkontrolovat, že naši v pořádku dorazili do kempu. To se potvrdilo a tak jsem ještě se jednou vrátil naproti Soně a poté, co bylo zřejmé, že jsou na správné trajektorii jsem se již definitivně vracel do kempu. Bez světla jsem na šotolinové cestě vlítnul do díry a hodil tygra, že jsem si odřel různé části těla, ohnul držák na přední cyklobrašnu a na zadku udělal modřinu zvící velikosti olympijské medaile.
Neděle 5. července
Vyjeli jsem v pět ráno z Chýně a než se kempeři probudili, byli jsme u nich. Na výlet jsme jeli do Rainu, předtím dali koupačku u jedné z elektráren na Lechu a zase jeli zpět.
Pondělí 6. července
Většina odmítla stěhování, a tak jsme vyrazili na jih podél řeky Lech. Po 22km jsme přejeli na druhý břeh a jeli zpět. Večerní fotbal (pro tatínky spíše basketbal, neboť branka byla pekelně vysoko) vyhrál tým tatínků 5:3, neboť děti si dali dva vlastní góly.
Příběhy Tulachovic Saabů: Jindra se uvolil a odvezl ženy na nákup naším kombíkem. Auto nastartovalo a mne spadl kámen ze srdce. Ne na dlouho. Vrátili se zpět a nejdou otevřít dveře do kufru. Trochu jsem to zkoumal a nešli pak zavřít zadní dveře, ale Katka přinesla nářadí a silou intelektu jsme to uchodili. Zadní dveře se opět zavírají. S dveřmi od kufru jsme nic nepořídili a teď jdeme hrát fotbal. Uvidíme, jak to půjde zítra.
Úterý 7. července
První stěhování do Moerslingenu a jak říká Soňa: "Opět do horšího". Nejprve jsme chtěli do Dilingenu k Dunaji, ale přestože zrovna odtáhli dvě maringotky traktory tvrdili, že tam není a nebude místo. Anča píchla. Bylo vedro. Slabší jedince jsme museli do Moerslingenu převézt autem. Puťák jak má být!
Příběhy Tulachovic Saabů: Ráno se ochladilo, a když jsem zkusil kufr otevřít, šlo to. Vyndal jsem zapadlý upínací proužek a od té doby se zamyká a odmyká normálně. Snad je toto poslední příspěvek o naši autech.
Středa 8. července
Stěhování za lepším. Soňa však opět prohlásila, že je to horší a horší a to nevěděla, co ji čeká druhý den. Stany jsme stavěli v bouřlivém větru. Nikomu neuletěly, i když Rexíkům jen díky srdnaté Hanušákově pomoci.
Čtvrtek 9. července
Neteče voda. Panečku, to je ale čtyřapůl hvězdičkový kemp!
