Kochelsee
Z Denik
Pokračování tradičních cyklovýletů (viz. Chiemsee a spol.) se událo severně od Kochelského jezera.
Obsah |
Sobota 28. června
Jako obvykle jsme se měli sejít v sobotu před týdnem, kdy slavíme Cyrila a Metoděje. Tentokrát nás Hanušák svolal do kempu u Štafelského jezera. Protože však předpověď počasí na sobotu slibovala déšť většina rodin se rozhodla zůstat doma a přijet později. Vyrazili jen Tulachovi a Jindra s Ivuškou.
Před odjezdem z republiky jsme však museli vyřešit zapeklitý logistický problém. Po vánočním nákupu mi stále zbývalo 180 litrů levného benzínu, která jsem potřeboval někam načerpat. Přes enormní snahu dědečka, Martina Rexy (který se uvolil čerpat již v pátek), mého Saaba a Jindry nám při přejezdu hranic u Rozvadova šest litrů zbylo. Můj návrh jezdit chvíli mezi Kateřinou a Rozvadovem Jindra odmítl. Nedalo se nic dělat, než 6 * 19 Kč obětovat. Přesto se odvažuji prohlásit celou benzínovou akci za úspěšnou.
Přesně podle předpovědi pršelo celou cestu. Alespoň byla cestovní rychlost kolem 100km/h odpovídající jak našim kolům na střeše, tak zamáčenosti vozovky. Kemp jsme po krátkém bloudění našli a v okamžiku dočasného přerušení deště postavili stany. Povečeřeli jsme v řecké restauraci v dobře vybaveném kempu a již se těšili na zítřek, kdy mi budeme za slunečného počasí jezdit na kole zatímco ostatní se budou plahočit auty.
Neděle 29. června
MartinH: Přesně dle Jardových předpokladů jsme my a Šestákovi vyrazili v neděli dopoledne od Lipna právě v okamžiku, kdy se udělalo hezky a cestou se na sluníčku v autě pěkně pekli. Jelikož Markovo auto za Strážným nahlásilo kontrolkou chybu tak jsme snížili rychlost, abychom si ten hezký den v autě ještě více užili. Příjezd do kempu i pár tmavých piv pak už bylo OK. Nelze nezmínit, že propaganda kempu ani v nejmenším nelhala a kulisa hor za branou kempu byla úchvatná a to nemluvím o tom, že když se odplavalo kousek od břehu a zpoza stromů vykoukly zasněžené vrcholky hor, byl to učiněný balzám pro smysly včetně termoreceptorů - ta voda z ledovce tekla přímo do jezera. Laštof: Je třeba podotknout, že se jednalo o nejteplejší jezero za celý náš pobyt...
Průzkumná jednotka mezitím objela jezero v proti směru hodinových ručiček a na protější straně se zastavila v hospodě pod kaštany, kde se zejména tatínkům velmi líbilo a rozhodli se tam někdy vrátit.
Pondělí 30. června
Laštof: Kompletní cyklotým se vydal na okružní cestu kolem Staffelsee. Vzhledem k faktu, že předvoj absolvoval nejkratší cestu okolo vody již v neděli, rozhodli jsme se si cestu trochu prodloužit. Když jsem ráno dětem ukazoval, na jaký kopec vyjedeme, mysleli si, že si z nich dělám legraci. Za pár hodin si možná bystřejší z nich uvědomili, jak se spletli. Dlužno podotknout, že jsem to ráno z legrace opravdu myslel... Jenže když nás přestalo bavit obyčejné objíždění jezera (po směru hodinových ručiček) a restaurací s nápisem Montag - Ruhetag (což byla ta vynikající pod kaštany), vydali jsme do jen několik km vzdáleného městečka Bad Kohlgrub. Bohužel při učinění tohoto rozhodnutí na základě ne zcela přesných mapových podkladů (děkujeme strýčku Google a tetičko Nokie!) se čas již nachýlil přes poledne, což v kombinaci s krásným mtb terénem a jistým převýšením při přejezdu romantického hřebínku (25O výškových metrů) nakonec zapříčinilo příjezd do obce cca ve 14:15. Průzkumná jednotka na místě zjistila, že všechny restaurace mají buď ruhetag, nebo otevírají v 17:00, nebo zavírají ve 14:30 a 27členou skupinu už neobslouží. Vytrvalci nakonec našli a vyjedli místní masnu spojenou s rychlým občerstvením, slabší kusy nakoupily pečivo, sýr, šunku a pivo v místním konzumu a obědem pod lípou na návsi nechali domorodcům zavzpomínat na časy, kdy návštěvníci z východu neměli na restaurace a pojídali vlastní svačiny na lavičkách. Cesta zpět do kempu nám ovšem svou krásou a profilem převážně z kopce a po rovině napravila dojem z výletu. Podvečerní koupel, řecká kuchyně a nějaký ten alkohol byly jen tečkou na krásném dni.
Úterý 1. července
Unaveni včerejšími kopci jsme se rozhodli pro poklidný výlet kolem wikipedia:de:Riegsee. Dva kilometry před dosažením cíle nás upoutala a navnadila cedule lákající na návštěvu vyhlášené biergartten - ovšem jen do doby než jsme si všimli hlášky Ruhetag - Dienstag. Vlnu zděšení uklidnil až Hanušák, když se nebojácně zeptal domorodců a Ti nás odkázali do restaurace v kempu. Tam tolik lidí neměli od krále Ludvíka, ale nakonec nás zvládli obsloužit. Laštof: Za pár km jsme dojeli do města Murnau, kde nás zastihl prudký déšť. Výprava se chaoticky schovala pod různé střechy a průjezdy skoro v centru města. Mně se podařilo se schovat do průjezdu místního pivovaru, kde jsem si celou půlhodinku mohl číst reklamní texty o kvalitě jejich piva, vepřových kolen a jiných pochutin, bez možnosti je ochutnat, neboť jsme již byli po obědě. Následoval dojezd kolem Staffelsee do kempu. Večer byl věnován frisbee, kde se ukázalo, že jedinými trénovanými hráči je Hanušovic famílie, takže bez ohledu na různé změny ve složení týmů vyhrála dvojice Martin a Viki.
Středa 2. července
Nastal čas stěhování - je to přeci cyklopuťák! Hanušák usilovně prosazoval cestu k Kochelsee. Protože to však bylo do kopců, tak zodpovědná většina po zralé úvaze rozhodla o odjezdu směrem k Štanberskému jezeru. Původně jsme zamířili do kempu kousek od Iffeldorfu, ale pro přílišné množství komárů jsme (aniž by někteří jen vystoupili z auta) zamířili do kempu v Seeshauptu. Po bleskovém postavení stanů muži vyrazili naproti dětem a ženám blížícím se na kolech. Laštof: Bohužel oba týmy (mužský i žensko-dětský) trpěly jistými nedostatky ve volbě pohybu správným směrem. Pokud se k tomu připočte Jardova neschopnost řádně vyslovit německé názvy obcí, kterými projíždí karavana s dětmi (variantně Sonina neschopnost ta jména řádně vyslovit, či nejpravděpodobněji kombinace obojího), nelze se divit, že se v jeden okamžik oba týmy od sebe vzdalovali po mimoběžných trasách. Po několikeré opravě směru a potupném návratu o několik křižovatek zpět se nakonec podařilo mužům své rodiny odpoledne nalézt, a to ve značně zbědovaném stavu (čti: navzájem rozhádané kvůli neschopnosti trefit správnou cestu + hladové + mokré) ve vesnické kavárně, kde naštěstí připravovali nepřekonatelné pizzy od Dr. Oetkera, nebo nějakého podobného výrobce granulované stravy. Poté jsme již bez větších problémů dojeli za mírného deště do kempu. Všechny ženy radostně zajásaly nad kvalitou ubytování, zejména pak ocenily nulový výhled na jezero, minimální výskyt trávy nahrazené hlínou doplněné o bahno a louže a hejna krvežíznivých komárů. Naopak radost nejmenších členů výpravy (nebo alespoň toho nejmladšího, za kterým jsme museli pořád běhat) z bohatého výskytu louží byla zcela nelíčená. Místní restaurace v kempu měla zavřeno, asi jim dorazila hláška, co by je od nás čekalo, pokud by otevřeli. Den byl zakončen oslavou Adámkových narozenin, kdy se téměř celá výprava kvůli dešti vtěsnala do Rexovic stanu, aby mohla ochutnat dort.
