Lechtal

Z Denik

Verze z 9. 7. 2015, 06:53

Loni jsme chtěli jet do údolí Lechtal, ale místo toho jsme skončili u Bannwaldsee. Letos to napravíme! Nejvíce mne na Lechtalu láká, že je to taková liniová trasa, takže to opět bude skutečný puťák. To ocení každá skutečná žena, která s radostí každé ráno zabalí spacáky, karimatky, stan, židličky a stůl, veškeré oblečení, proviant, vařič, nádobí a jídlo s láskou a radostně naskládá zpět do auta a už se těší na reverzní proces později odpoledne. A opakování další den ráno. A potom znovu! Teprve potom se ukáže pravý charakter vztahů, v nichž žijeme a vychováváme potomstvo! Ano, tato představa je tak děsivá, že se někteří raději rozhodli zůstat doma.

Přípravy

Patnáctého června se mužní členové budoucí výpravy sešli v hospodě na KloboučkuPaloučku a diskutovali logistické podrobnosti budoucí výpravy. Zdá se, že to letos opravdu bude Lechtal. Obecně panovalo přesvědčení, že je letos lepší zůstat na severu Alp.

Příběhy Tulachovic Saabů: Oblíbený příběh z loňského roku pokračuje! Ráno mi volal tchán, že jel pro jeho tchána a tchýni do Karlových Varů a že nemůže nastartovat Soniččina Saaba. Protože je dědeček mých dětí technicky zručný, tak správně identifikoval, že se rozbil alternátor. Vypůjčil si dobíječku a pár hodin dobíjel a doufal, že pak baterka vydrží alespoň ke Krušovicím. Vydržela až do Jenče. Ale stejně jsem tam musel zajet (zbylým Saabem) a dorazit těch posledních pět kilometrů do Chýně. Soňa prohlásila, že tímhle autem nikam nejede a ať koukám koupit Ferrari.

Sobota 4. července

Já jsem šel do práce, ale ostatní dorazili do kempu v Egenstettenu. Večer šli do vesnice na večeři. Slyšel jsem barvité příběhy o tom, jak se pak vraceli z hospody a nemohli trefit. Ale vím to jen z druhé ruky a někdo to bude muset doplnit.

Neděle 5. července

Vyjeli jsem v pět ráno z Chýně a než se kempeři probudili, byli jsme u nich. Na výlet jsme jeli do Rainu, předtím dali koupačku u jedné z elektráren na Lechu a zase jeli zpět.

Pondělí 6. července

Většina odmítla stěhování, a tak jsme vyrazili na jih podél řeky Lech. Po 22km jsme přejeli na druhý břeh a jeli zpět. Večerní fotbal (pro tatínky spíše basketbal, neboť branka byla pekelně vysoko) vyhrál tým tatínků 5:3, neboť děti si dali dva vlastní góly.

Příběhy Tulachovic Saabů: Jindra se uvolil a odvezl ženy na nákup naším kombíkem. Auto nastartovalo a mne spadl kámen ze srdce. Ne na dlouho. Vrátili se zpět a nejdou otevřít dveře do kufru. Trochu jsem to zkoumal a nešli pak zavřít zadní dveře, ale Katka přinesla nářadí a silou intelektu jsme to uchodili. Zadní dveře se opět zavírají. S dveřmi od kufru jsme nic nepořídili a teď jdeme hrát fotbal. Uvidíme, jak to půjde zítra.

Úterý 7. července

První stěhování do Moerslingenu a jak říká Soňa: "Opět do horšího". Nejprve jsme chtěli do Dilingenu k Dunaji, ale přestože zrovna odtáhli dvě maringotky traktory tvrdili, že tam není a nebude místo. Anča píchla. Bylo vedro. Slabší jedince jsme museli do Moerslingenu převézt autem. Puťák jak má být!

Příběhy Tulachovic Saabů: Ráno se ochladilo, a když jsem zkusil kufr otevřít, šlo to. Vyndal jsem zapadlý upínací proužek a od té doby se zamyká a odmyká normálně. Snad je toto poslední příspěvek o naši autech.

Středa 8. července

Stěhování za lepším. Soňa však opět prohlásila, že je to horší a horší a to nevěděla, co ji čeká druhý den. Stany jsme stavěli v bouřlivém větru. Nikomu neuletěly, i když Rexíkům jen díky srdnaté Hanušákově pomoci.

Čtvrtek 9. července

Neteče voda. Panečku, to je ale čtyřapůl hvězdičkový kemp!