Chiemsee

Z Denik

Verze z 9. 7. 2012, 17:33

Po loňském výletu k Attersee nás Hanušák svolal k Chiemskému jezeru. Začínáme v sobotu 30. června zde.

Přípravy

Tulachovi: "V sobotu 23. června jsme došli na výstavu stanů na výstavišti v Letňanech a zakoupilI celorodinný stan se spaním i s předsíní. Když už tam Soňa byla, tak přikoupila i karimatčičku (po zabalení větší než ten stan), spacácíček (v němž lze spát s roztaženýma rukama a nohama), pláštěnky a pončo. Myslím, že nás na dovolené nemůže nic překvapit."

30. června

Skupina s kódovým označením konvoj si dala sraz v 11.00 na benzínce v Rudné. Dorazila čtyři auta. Když jsme v 11.22 konečně odjížděli (po tom, co se všichni vyčůrali, neboť již byli téměř čtvrt hodiny na cestě), byla na nás patrná trocha nervozity. Netrvala dlouho v 11.26 došla Laštovovi voda v chlazení a museli jsme zastavit v Loděnici a doplnit ji ze zásob určených ukojení žízně dětí. Konvoj byl znovu pojízdný. Na hranice jsme dorazili bez problémů, dali si oběd a pokračovali kolem Mnichova. Google mapy mi poplašně blikaly na telefonu a varovali, že východní obchvat Mnichova je totálně neprůjezdný. Nikdo však nechtěl slyšet moje slova varovná. Naštěstí se Jindrovi, vedoucímu jezdci konvoje, ozvala navigace, ohlásila stau a protáhla nás přímo centrem. Nakonec to nebyla tak špatná varianta a v šest jsme byli v kempu.

1. července - Staudach

Vyrazili jsme podle Laštovova plánu k potoku, z něhož se vyklubala vcelku slušná říčka Ache. Vydali jsme se proti jejímu proudu. Po pár kilometrech se vykoupali a pak dorazili do Staudachu, kde všichni prohlásili, že mají hlad a chtějí jíst.
Jarda: "Našel jsem super doener kebab restauraci, kde dělali dobrou pizzu, skvělé kebaby a božské špageti. Cestou domů jsem se stavil vybrat peníze z bankomatu a ztratil se i s Ondráškem. Naštěstí na nás počkal Hanušák a už jsme se ztratili tři. Při kufrování jsme dorazili do nově budovaného golfového areálu a okoukali know-how, jak se takové hřiště vlastně dělá. Pak jsme se vrátili a šťastně vyrazili do bažin. Po pěkných 31km jsme se dostali zpět do kempu." .
Hanušák:"Zas tak moc jsme se neztratili jen jsme jeli zajímavější cestou. Pozoruhodné bylo obhlídnout pravé německé vězení uprostřed polí obehnané vysokým plotem. Pět kilometrů před naším kempem jsem Jardovi naznačil, že by nebylo od věci mírně zrychlit. Dva kilometry před cílem si dopočítal můj hypotetický příklad s jízdou rychlostí 10km/h a přibližující se bouří rychlostí 20km/h, podíval se na oblohu a všichni jsme přišlápli a díky tomu jsme to stihli než to začlo."

Poznámky: výstava traktorů.

2. července - Bergen

Opět výlet k horám. Do Bergenu do hospůdky Pod Lipami a zpět přes Grabenštét. Opět hezkých 28km. Doufám, že zítra už budeme přejíždět do jiného kempu. Jsou tu pořád slyšet náklaďáky z dálnice. Kdybychom věděli,co nás čeká v dalších kempech, nikdy bychom toto přání neměli.

3. července - Harras Prium

Přestehováni do jineho kempu probehl bez vetsich problemu a ztrat. Prvni komplikace zpusobila prvné poradna vecerni bourka. Doslo k vytopeni 2 stanu (Kuba, Jarda) a obzvlastne u Kuby to bylo s plnou paradou. Hrdinou dne byl Kubik Lastovku, ktery v 1:00 nasel tatinka v hospode, aby mu stělil ze ma uplne mokre pyzamko. Druhým hrdinou byl jeho otec, který ho převlékl, uložil do svého suchého spacáku na své suché karimatky do suché poloviny stanu a odešel spát do auta. Po zjištění, že sedačky v oktávce se nedají sklopit do roviny, strávil noc na zadní sedačce auta zabalený v pláštěnce a goretexových kalhotách v kubově vlhkém spacáku. Třetím hrdinou se stala Kamča, která vysvobodila Kubíka ze stanu, protože si neuměl otevřít zip, dovedla ho do hospody a coby slušně vychované děvče nechtěla vstoupit mezi opilé zpěváky oplzlých písní v českém a holandském jazyce pouze v pyžamu. Takže stála asi půl hodiny v bouřce venku, za což následně velmi pochválila svého muže. Taktéž maminka Kubíka samozřejmě po krátkém telefonickém seznámení se zadáním problému znala cca tucet lepších řešení, které neváhala svému muži milým hláskem sdělit.

5. července - Do Lambachu

Versaiský zámeček na Chiemsee.

6. července - Na Klostersee a zpět

7. července - Okolo Chiemsee

Kdo nejel domů dovršil objezd Chiemsee.

8. července - Mittelstation

Ráno bylo ideální počasí jako stvořené k tomu zabalit stany, vyvětrat spacáky a všechno naládovat do aut tak, aby se tam vešly i ženy a potomci. Děti již moc šlapat nechtěli a vydali se s matkami a Marťasem do GStadtu se koupat. Hanušák se rozhodl vytáhnout Jardu na přestupní stanici lanovky z Bergenu na Hochfelln ležící v 1060m. Cesta k úpatí hory byla snadná a rychlá, protože jsme cestu znali z prvního výletu a z předchozího dne jsme byli rozjetí. Začátek stoupání vedl podél potůčku a bylo to až příliš snadné. Obloha byla bez mráčku a litovali jsme, že jsme s sebou nevzali děti. Pak se cesta odchýlila od potoku, přešla v lezeckou stěnu, my zařadili převod 1:1 a balancuje s váhou tak, abychom dostatečně zatížili zadní kolo aby nepodkluzovalo a zároveň zatížili přední kolo, abychom nepřepadli na záda jsme se zvolna sunuli vzhůru. Mezitím, kde se vzal tu se vzal, přilétl bouřkový mrak, přinesl slejvák, hromobití a prudký vítr, který v jednu chvíli sfoukl Hanušáka z kola a jen tak tak že nespadl ze srázu. Byli jsme moc rádi, že jsme s sebou nevzali děti. Po několika stech výškových metrů se počasí zase trochu umoudřilo a my dorazili k nějakému ALMu, ze kterého vedly jen kozí stezky nahoru s cedulí Mittelstation 20min a nebo šotolinová cesta dolů. Po důkladné analýze mapy jsme usoudili, že šotolinová cesta nás k stanici lanovky také dovede a jeli kousek dolů. Kousek bohužel vedl prudce asi cca 200 výškových metrů dolů, během kterých jsme si dopočítali, že již jsme výškově byli 40m nad stanicí. Těch 200m jsme od cedule Mittelstation 40min zase vystoupali vzhůru, nyní již tlačíce, neboť svah byl již tak prudký, že to nešlo vybalancovat. Pod stanicí jsme se ocitli v nádherném údolíčku které jsme odfotili a myslíce na Radlera jsme pohrdli Haribo medvídky, které jediné měli na stanici v nabídce. Cestou dolů jsme se od hlavy k patě nahodili směsí z rozmočené šotolinové cesty a zjistili jak asi pračlověk přišel na to jak vyrábět maltu.

Návraty

Jarda a Hanušák měli nakázáno být v 14.00 připraveni k odjezdu v Bergenu. Když je ženy v 17.30 konečně vyzvedly, vyrazil Jarda směrem přes Folmavu. Po čtyřech a půl hodinách jsme byli v Rudné, odkud jsme na začátku vyjížděli. Jardovo spolehlivé auto však odmítlo řadit. Nejdříve pětku a pak i jiné rychlosti. Teď stojí před domem. Uvidíme, co z toho ještě bude a jestli se ještě rozjede.