SvatýJohan
Z Denik
Obsah |
[editovat] Radtouren 2020
[editovat] Sobota 4. července
Laštof určil oblast a Hanušák zamluvil kemp, kde jsme se způsobně začali navečer sjíždět. Nejdříve jsme se tam sjeli auty a poté jsme se sjeli whisky na oslavu Adámkových narozenin. Hvězdou večera se stala Soňa Tulachovic, která nejenomže pěla, rapovala, ale nad ránem i tančila. Díky vysokému valu přímo za kempem nebyl problém s produkcí do brzkých ranních hodin a vadilo to jen relativně málo lidem. Třeba Laštovovi.
[editovat] Neděle 5. července
Tomáš, navzdory bolení hlavy, vybral trasu ke koupacímu jezírku Goldenegg s hezkým hradem. Hanušák částečně doprovázel Alexe se Sárou a když začal climbing k jezeru, tak nevydržel jejich tempo a zmizel daleko vpředu, takže dojel k jezeru první, neboť všichni ostatní absolvovali trasu v opačném směru. Honzíkovi zastavila důchodkyně a nabízela mu, že mu Sáru vyveze autem, ale odmítl. Po šťastném shledání se šlo do restaurace, která jak byla drahá, tak byla marná. Obsluha, když roznášela příbory, tak vyvolávala kdo má jakou polévku a podle toho přidělovala lžíce, které paradoxně byly všechny stejné, až na Hanušákovo, která byla špinavá. Pak se šlo na koupel k jezírku, kde se již několik hodin maceroval Honzík se Sárou a následně grupa Hanušák, Laštof, Thomas dala delší krásnou etapu s hřebenovou cestou a návratem podél Salzachu, přičemž jsme byli svědky toho, jak místní starý sedlák s dvěma pomocníky zacvičuje mladého koně jak táhnout mašinu na obracení sena, což se nám jevilo jako docela adrenalinový sport. A zbytek sjel kratší cestou rovnou dolů.
[editovat] Pondělí 6. července
Pondělí jsme zahájili neobyčejně časným startem, abychom byli včas na soutěsce Liechtensteinklamm, což se ukázalo jakožto naprosto správné rozhodnutí, neboť ta fronta, co se tam utvořila po našem průchodu určitě nebyla z kategorie těch, které bychom chtěli vyčekávat. Soutěska byla celkem fajn. Na zbytek dne Tomáš naplánoval výšlap na rozhlednu Forstegg na St. Johannem, což představovalo 900 metrový climb na 14km s výhledy na Wagrain. Počasí nám opravdu přálo, neboť při stoupání bylo blue sky a 30 stupňů, při rovince na svážnici pod vrcholem hory se začalo zatahovat a začal foukat studený protivítr a při sjezdu začalo regulérně chcát. Jelikož jsme se možná trochu odchýlili z trasy, tak jsme chvíli dolů sjížděli lesem po králičích stezkách a oba mládežníci, co jeli s náma (Ondra a Mates) hlásili, že šli přes řidítka. Kuriózní bylo, že rozhledna se ukázala nebýt rozhlednou, ale zřejmě vodojemem obklopeným vysokým hustým lesem, takže jediné co jsme mohli vidět bylo dno nádrže na sloupu při pohledu kolmo vzhůru. Alespoň to nemuselo tolik mrzet ty, které vítr obrátil ještě před vrcholem (Jarda s Aničkou). Jelikož večer nebylo ideální počasí, tak jsme se na noční produkci uchýlili do společenských prostor kempu, které Soňka Davidů obětavě vyčistila od Holanďana, který si tam chtěl hrát s notebookem.
[editovat] Úterý 7. července
Jelikož mládežníci překypovali energií a touhou jezdit, dali jsme jim akční přezdívky (Ondra = Karate Kid, Mates = Indiana Jones) a začali jsme po nich pojmenovávat trasy. Na úterý Tomáš naplánoval krásnou trasu Karate Kida, která pro všechny začala tím, že jsme přes pizzerii dojeli na hrad [[1]], kde se natáčel výborný film [[https://www.csfd.cz/film/12398-kam-orli-neletaji/prehled/|Kam orli nelétají]] a kde jsme mimo jiné shlédli ukázku sokolnictví, kde vrcholem byli fakt velcí orli. Bylo to dost dobrý. Po opuštění hradu jela krátká trasa přes skokanské můstky v Bischofshofenu zpět podél vody a naše druhá skupina doprovázející Karate Kida zamířila na climby do hor. Nejdříve jsme usilovně stoupali po asfaltu, který posléze přešel v šotolinu. Kousek pod vrcholovou pasáží se nám zjevil kouzelný dědeček a ptal se odkud jsme a kam jedeme a když jsme řekli, že do St. Johann im Pongau tan na nás pohleděl obdivně a jal se nám radit trasu. Odbyli jsme ho, že mu nerozumíme a jeli dál. Zřejmě jsme pak minuli odbočku, o které hovořil (links und links) a dostali se do části lesa, kde právě káceli, cesty byly rozbahněné od těžké techniky, následně se cesta ztratila, jedna skupina se prodírala lesem přes kopec, naše druhá skupina se pokoušela projet močálem. Když jsme se dostali konečně na šotolinovou cestu, tak jsme se naivně zaradovali, že dobrodružství skončilo, oblékli všechno oblečení, co jsme měli na sobě a pustili se do sjezdu. Nicméně po dvou zatáčkách jsme narazili na skupinku [[https://thumbnails-4.fotky-foto.cz/400/16/35/77/FotkyFoto_skotsky-nahorni-skot-v-horach_163577716.jpg|skotského náhorního skotu]], která jednak pravděpodobně byla již trochu nadrážděná konkurenční Laštovovou skupinou a jednak vedoucí krávu rozrušilo, že Bára před jejím stádem zabrzdila smykem a zaječela a ona se lekla a spadla ze skály. Takže utvořili bojovou formaci uprostřed cesty a netvářili se, že by nás nechali projet. Navíc tam přišel nějaký perverzní kůň. Nakonec jsme tedy museli krávy obejít tak, že jsme sjeli téměř po prdeli svah s mnohem mírumilovnějšími hnědostrakatými krávami.
[editovat] Středa 8. července
Ve středu ráno nastal čas přesunu, který byl zahájen tím, že Hanušák vyřešil rébus v podobě kritérií na volbu dalšího kempu (ne do Německa kvůli Covid, ne daleko, ne přejezd auty, ne po hlavní silnici s náklaďákama, ne moc do kopce, ne na samotě, kde není co dělat, ne tam, kde nejsou cyklostezky jinam...) a Tomáš naplánoval trasu pro ženy a děti. Standardně muži přejezd auty, postavení stanů a vyrazili jsme naproti. Libilo se nám, že podél přehrady měli Rakušáci vyrobený meandrující potůček pro migraci ryb. Snaží se kluci. V Taxenbachu jsme se spojili a dali si pivko, Jarda měl defekt, ale s pomocí vteřinového lepidla jej vyřešil. Následně si radostí ze shledání s rodinou dal pár piv, což mělo za následek, že při nastupování na kolo nejprve smetl Hanušáka a při druhém pokusu přebrousil ramenem asfalt. Naštěstí se nám podařilo vesničany přesvědčit, že to je jen chvilková indispozice a není třeba volat policii, záchytku ani sanitku a šli jsme kus pěšky. Poté opět Jardovi prdla (nová) duše, zřejmě v důsledku toho, že mu na ní v taštičce vyteklo vteřinové lepidlo, udělalo krápníky a ty to v plášti propíchly. Naštěstí Hanušák měl náhradní, takže jsme mu ji vyměnili a mohlo se jet do kempu.
[editovat] Čtvrtek 9. července
Kemp [[2]] ve Fuchs an der Glossglocknerstrasse přímo vybízel k cestám vzhůru. Na čtvrtek Tomáš naplánoval cestu Indiana Jonese do restaurace [[3]], které se ovšem Indy a ostatní mládežníci odmítli zůčastnit. Zbylo to tudíž na pánské osazenstvo. Stoupání po Glossglocknerstrasse zpestřovali různí automobilisté v luxusních vozech, motocyklisté, sem tam silniční cyklista, nicméně nejvíc nás frustrovala jistá starší paní, zhruba našeho věku, která s námi pěšky držela krok. Po odbočení na šotolinovou cestu už bylo všechno skvělé. Cesta nejdříve vedla vodorovně dlouhým údolím a byla ukončená cca 200 metrovým climbem k Trauneralmu. Skvělé bylo, že jak při cestě v údolí tak na terase almu jsme byli obklopeni 3000+ kopci, ze kterých stékala spousta vodopádů, krávy, koně, potok vinoucí se údolím, stromy,jezírka, bomba...a hlavně paní šla zřejmě někam jinam. Po návratu jsme si dali fotbal, kde vyjma kontaktu mezi otcem a synem Tulachovými nedošlo k žádnému zranění. Večer dorazil vodák Tomáš s Martinem.
[editovat] Pátek 10. července
Laštof nemohl dospat a vyjel už v půl sedmé směr vrchol ve výšce 2500mnm. Daviďáci ráno odjeli. Jelikož včerejší etapa byla naprosto skvělá, tak jsme přesvědčili ženy s dětmi, že by si ji mohli dát také. Nicméně malověrní jeli autem až na parkoviště k odbočce do údolí. Mládežníci si to dali rovnou z kempu. Hanušák si to dal do 1650 po silnici na vyhlídku a pak kolo snesl 200 výškových metrů ke Trauneralmu na zádech po kozí stezce. Nahoře jsme poseděli až do okamžiku, kdy se začalo schylovat ke změně počasí, ale v pohodě jsme tomu ujeli a ještě stihli v kempu skočit do bazénu, kde Hanušák s Viki bojoval kohoutí zápasy proti Karate Kidovi s Indym, ale bylo to jak kodiak proti medvídku mývalovi. Večer pršelo, takže se lidi různě uchýlili do stanů, hudba dokonce jela na dvou pódiích, Hanušák s Alexem Tři sestry u hruškovice a u Jindrovo karavanu se provádělo umění.
[editovat] Sobota 11. července
Celou noc a celou sobotu s různou intenzitou pršelo. Ráno pěší výlet k blízkému vodopádu. Alexovi a Hanušáci po obědě odjeli a zbytek si udělat pěší výlet okolo Zell am See.
