Kréta

Z Denik

Minulý týden jsem byl na Krétě, na konferenci. Půjčil jsem si auto a složil vcelku velkou zálohu za to, že jej vrátím v pořádku. OK, tak se to dělá. Až na to, že mé, na parkovišti stojící, auto jiný účastník konference trošku naboural. Nic zásadního: pět krát pět centimetrů velká promáčklina nad pravým zadním blatníkem. Nejhorší na takovýchto nehodách však není škoda, ale to úřadování s tím spojené.

Tušil jsem, co bude následovat. Poprosil jsem tedy řidiče druhého auta, aby sepsal přiznání, a "těšil" jsem se na den, kdy budu auto předávat zpět půjčovně. Nezklamali mne. Slečna, jež přebírala klíčky, se automaticky zeptala, zda-li bylo vše v pořádku. Trochu ji zaskočilo, když jsem se drze přiznal, že ne. Prohlédli jsme tedy poškození a začalo přesně to, co jsem čekal: Mám-li pojištění, že za to budu platit, že jsem se měl o auto pořádně starat, atd.

"Je Kréta částí Řecka? Je Řecko (stále ještě) součástí Evropské Unie? Tak v tom případě nebudu platit nic!"

V České Republice platíme povinné ručení a škody způsobené na cizích vozidlech jsou hrazeny z něj. Když do nějakého auta ťuknu, stačí se přiznat a nahlásit to na pojišťovně. Ony (moje a poškozeného pojišťovna) si to pak vyřídí. Je vcelku jasné, že tento systém podléhá kontrole Evropské komise a platí ve všech členských zemích. Tudíž i na Krétě.

Slečně jsem to párkrát zopakoval, zavolala svému školiteli a po pěti minutách mi konečně oznámila: "Pane, vše je v pořádku, děkujeme vám za použití našich služeb." Věděl jsem, že to nebude snadné, ale: "Hurá, mise splněna!"

Co bych asi tak dělal někde v Turecku či Tunisku? Volal právníka? Žádal o pomoc ambasádu? Copak já vím, jaký typ povinného ručení tam mají? V Turecku bych ještě předpokládal, že mají stejný, protože se již pokoušeli o přístupové rozhovory s EU, ale jaký způsob ochrany vozidel praktikují v Africe, to si opravdu nedovedu odhadnout. Určitě bych se neodvážil bezostyšně tvrdit, že stejný jako u nás.

Až mi zase nějaký škarohlíd bude tvrdit, že je Evropská Unie na nic a že stačí zóna volného obchodu, povím mu tento příběh. Uvidíme jak se s tím ten pytlík popasuje, protože skutečná hodnota EU není v tom, že nám z Kréty mohou posílat olivy, ale v tom, že jako obyčejný človíček můžu odjet na 50x větší území než Česká Republika a stále mít velkou jistotu, že tam platí stejná pravidla jako u nás.