Rýchory
Z Denik
Po úspěšném výletu k jezeru Müritz jsme nelenili a rozhodli se uspořádat přechod Krkonoš. Byli jsme čtyři. Já, Laštoff, jeho syn Kubíček a náš pes Black. Vzhledem k výkonostnímu profilu skupiny jsem si dal hlavní cíl: pomstít se Laštoffovi za všechny útrapy (třeba na kole kolem Nových Hradů) a pořádně utahat Kubíčka.
Několikadenní pochod měl začít na Pomezních Boudách, přespat jsme měli v Žacléři a další den dojít do Petříkovic a výlet ukončit návratem do Markoušovic. Tento plán by odpovídal tak 15km první den a 10km druhý a třetí. Protože jsem však nesehnal ubytování v Petříkovicích, tak jsme se rozhodli trasu zjednodušit a jít ze Žacléře přímo domů. Tedy tak 15km a 17km.
Obsah |
Neděle 18. července: Příjezd na Pomezní Boudy
Začínal jsem v Markoušovicích a potřeboval jsem se dostat na Pomezní Boudy. V neděli to zřejmě není nejjednodušší. Tak jsem šel pěšky přes Lhotu, Poříčí na Trutnovské autobusové nádraží. Pěšky nám to s Blackem šlo fajn. V autobuse mu však už tak dobře nebylo a musel jsem jej neustále utěšovat. Přesto jsme na Pomezky bez problémů dorazili. Ubytovali jsme se v chatě Jeřabinka a počkali na Laštovky.
Pak jsme se ještě zašli podívat na prameny Malé Úpy, navečeřeli se a šli sbírat síly na druhý den.
Pondělí 19. července: Přes Rýchory
tbd. po hranici do Ozónu
Úterý 20. července: Integrovaný dopravní systém
tbd. Kubíček byl úplně grogy. Sotva se doploužil z Ozónu na Žacléřské náměstí. Tam jsme počkali na autobus do Trutnova. Schodou okolností okamžitě po jeho příjezdu odjížděl autobus do Markoušovic, a tak jsme během hodiny byli ze Žacléře doma. Krásná ukázka funkčnosti nového integrovaného dopravního systému Královehradeckého kraje.
Na oběd jsme zajeli k Bulánkovi do Batňovic a pak už se jen váleli na zahradě.
Středa 21. července: Na Žaltman
tbd. Laštoff se rozhodl, že si Kubíčka dorazí sám a vyrazil na Žaltman, nejvyšší to vrchol Jestřebích hor. Já jsem zůstal doma a pracoval.
