Rýchory

Z Denik

Verze z 22. 7. 2010, 13:57

Po úspěšném výletu k jezeru Müritz jsme nelenili a rozhodli se uspořádat přechod Krkonoš. Byli jsme čtyři. Já, Laštoff, jeho syn Kubíček a náš pes Black. Vzhledem k výkonostnímu profilu skupiny jsem si dal hlavní cíl: pomstít se Laštoffovi za všechny útrapy (třeba na kole kolem Nových Hradů) a pořádně utahat Kubíčka.

Několikadenní pochod měl začít na Pomezních Boudách, přespat jsme měli v Žacléři a další den dojít do Petříkovic a výlet ukončit návratem do Markoušovic. Tento plán by odpovídal tak 15km první den a 10km druhý a třetí. Protože jsem však nesehnal ubytování v Petříkovicích, tak jsme se rozhodli trasu zjednodušit a jít ze Žacléře přímo domů. Tedy tak 15km a 17km.

Neděle 18. července: Příjezd na Pomezní Boudy

Začínal jsem v Markoušovicích a potřeboval jsem se dostat na Pomezní Boudy. V neděli to zřejmě není nejjednodušší. Tak jsem šel pěšky přes Lhotu, Poříčí na Trutnovské autobusové nádraží. Pěšky nám to s Blackem šlo fajn. V autobuse mu však už tak dobře nebylo a musel jsem jej neustále utěšovat. Přesto jsme na Pomezky bez problémů dorazili. Ubytovali jsme se v chatě Jeřabinka a počkali na Laštovky.

Pak jsme se ještě zašli podívat na prameny Malé Úpy, navečeřeli se a šli sbírat síly na druhý den.

Pondělí 19. července: Přes Rýchory

Po ranní snídani jsme vyrazili po hraniční stezce směrem k Rýchorám. Laštoff se mne zeptal, co že jako budeme jíst, když na téhle stezce není jediná chata. Po pravdě jsem přiznal, že jsem o tom nepřemýšlel. Asi jsem měl. V poledne byl hlad, který neutišily ani nádherné výhledy na Sněžku. Naštěstí Laštoff byl připraven (musel, staral se o nejcenjšího člena rodiny) a daroval mi rohlík se sýrem. Pak už jsem měl dost sil na dosažení našeho cíle, hotýlku Ozón u Žacléře.

Úterý 20. července: Integrovaný dopravní systém

tbd. Kubíček byl úplně grogy. Sotva se doploužil z Ozónu na Žacléřské náměstí. Tam jsme počkali na autobus do Trutnova. Schodou okolností okamžitě po jeho příjezdu odjížděl autobus do Markoušovic, a tak jsme během hodiny byli ze Žacléře doma. Krásná ukázka funkčnosti nového integrovaného dopravního systému Královehradeckého kraje.

Na oběd jsme zajeli k Bulánkovi do Batňovic a pak už se jen váleli na zahradě.

Středa 21. července: Na Žaltman

tbd. Laštoff se rozhodl, že si Kubíčka dorazí sám a vyrazil na Žaltman, nejvyšší to vrchol Jestřebích hor. Já jsem zůstal doma a pracoval.