RychlostGraalVM

Z Denik

Jsou opravdu GraalVM jazyky tak rychlé, jak o sobě tvrdí? A jak vůbec měřit rychlost jazyka?

Objektivně měřit něco takového je přetěžký úkol. Téměř každý jazyk poskytuje dodatečné vestavěné operace, které již nejsou implementovány v daném jazyce, ale volají do vysoce optimalizované knihovny napsané v Céčku či assembleru. Její autoři si pak dávají dost záležet, aby zrovna ten jejich výpočet byl co nejrychlejší. Tudíž porovnávat rychlost jazyků na základě takovýchto specializovaných vychytávek nedává moc smysl. Na druhou stranu každý řádný programovací jazyk musí být turingovský úplný (musí podporovat obecné programovací konstrukce jako if, for a while), a tak navrhuji, abychom turingovskou rychlost jazyka měřili na základě obecného výpočtu, který pokud možno bude co nejméně využívat zabudovaných zkratek. To je samozřejmě těžké. Pokud se takový obecný výpočet stane známým, tak na něj začnou tvůrci jazyka cílit, speciálně optimalizovat a bude opět po nezávislosti. Tomu lze asi nejlépe zabránit tím, že si člověk napíše svůj vlastní algoritmus a provede si měření sám. Tak jako jsem to já udělal s Eratosthénovým sítem na výpočet prvočísel.

Když jsem se k OracleLabs před pár lety přidal, moji kolegové hrdě tvrdili, že jejich implementace Ruby je desetkrát rychlejší než jakákoli jiná. "To určitě!" pomyslel jsem si. "Možná je rychlá na nějakém speciálním příkládku, ale jinak to přeci není možné" a řekl jsem si, že to vyzkouším. Chvíli jsem přemýšlel o nějakém vhodném příkladu a Eratosthénovo síto mi přišlo ideální. Je to výpočet, který může běžet libovolně dlouho (dokud nedojdou prvočísla), který provádí aritmetické operace a který (v mé verzi) alokuje objekty do spojového seznamu. Vcelku vhodný kandidát na měření turingovské rychlosti, řekl jsem si a začal psát svůj první program v Ruby:

class Natural
  def initialize
    @x = 1
  end

  def next
    @x += 1
  end
end

class Filter
  attr_reader :number
  attr_accessor :next

  def initialize(number)
    @number = number
    @next = nil
    @last = self
  end

  def acceptAndAdd(n)
    filter = self
    upto = Math.sqrt(n)
    while filter
      if n % filter.number == 0
        return false
      end
      if filter.number > upto
        break
      end
      filter = filter.next
    end
    filter = Filter.new(n)
    @last.next = filter
    @last = filter
    true
  end
end

class Primes
  def initialize(natural)
    @natural = natural
    @filter = nil
  end

  def next
    while true
      n = @natural.next
      if @filter == nil
        @filter = Filter.new(n)
        return n
      end
      if @filter.acceptAndAdd(n)
        return n
      end
    end
  end
end

def ms(start)
  ((Time.now - start) * 1000).floor
end

def fewthousands
  natural = Natural.new
  primes = Primes.new(natural)

  start = Time.now
  cnt = 0
  prntCnt = 97
  begin
    res = primes.next
    cnt += 1
    if cnt % prntCnt == 0
      puts "Computed #{cnt} primes in #{ms(start)} ms. Last one is #{res}."
      prntCnt = prntCnt * 2
    end
  end while cnt < 100000
  ms(start)
end

puts "Ready!"

count = -1
if ARGV.length == 1
then
  count = ARGV[0].to_i
end

while count != 0
  puts "Hundred thousand prime numbers in #{fewthousands} ms"
  count = count - 1
end

Jeho první komponentou je generátor, zvaný Natural, přirozených čísel od dvojky do nekonečna. Další částí je Filter - to je prvek spojového seznamu do něhož se ukládají již nalezená prvočísla. Také má operaci acceptAndAdd, jež zkouší dělitelnost nového čísla již známými prvočísly a případně nové prvočíslo přidá do seznamu. Třída Primes si pak udržuje hlavu spojového seznamu a umí vydat další prvočíslo. Nakonec je v programu smyčka, která počítá sto tisíc prvočísel a měří čas, jak dlouho to trvalo.

Tato smyčka se opakuje stále dokola. Proč? Protože, a to jsem zatím ještě nezmínil, je hlavním cílem GraalVM zrychlit dlouhotrvající výpočty na serverech. Takové výpočty stále do kola opakují to samé a tudíž nevadí, když prvních pár (tisíců) výpočtů je pomalejších. To co je důležité je rychlost, které program dosáhne po zahřátí na provozní teplotu. Což je právě případ GraalVM: s dalším výpočtem se zrychluje a zrychluje. Proto je třeba provést několik výpočtů na zahřátí a teprve pak změřit dosaženou rychlost.