Mistři světa
Z Denik
Mistrovství světa juniorů v alpském snowboardování se konalo ve Folgarii v březnu 2026 a Ondra s Lindou se stali mistry světa v týmovém závodě!
Ráno v pátek 27. března nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k takto senzačnímu výsledku. Závod začínal až k polednímu, neboť ve Folgárii teprve pomalu spouštěli lanovky po vichřici, která celé středisko paralizovala o den dříve. Vlastně díky té kalamitě musel být ve čtvrtek zrušen trénink a závod dvojic byl z neděle přesunut na pátek - je totiž kratší o jednu jízdu a nemusí se startovat brzo ráno, aby se vše stihlo. Ale stále bylo ošklivo, a tak jsem si ani nevzal prkno a na start si to vyšlápl pěšky.
Obsah |
Kvalifikace
Na startu se mazalo, brousilo a rozcvičovalo jako vždy. Já mám na startu doporučeno mlčet, neboť obvykle prohodím nějakou úvahu, která dle názoru trenérů může závodníky rozhodit. Tak jsem jim tam popřál štěstí a šel fandit doprostřed kopce, kde si můžu povídat co chci a nikdo mi tam stejně nerozumí. Navic se ve Folgárii kopec láme na cílový hank a tudíž nebylo od startu vidět do cíle. Z hrany hanku bylo vidět po celé trati (i když občas jen hlavy jezdců). Bylo nás tam více a já se dal do řeči s Rayenem Overstakem, kterého jsem si matně pamatoval z loňského mistrovství v Zakopaném.
V kvalifikaci týmového závodu jedou najednou muž a žena z každého týmu a jejich časy se sčítají. Kvalifikace probíhala dobře. Filip dokonce zajel jeden z nejrychlejších časů ve své trati a pan Overstake jeho jízdu nemohl vynachválit. Nakonec z našich však jeli Hanka a Kryštofem a potvrdili roli favoritů - součet obou jejich časů byl suveréně nejlepší. Všechny tři české týmy v pohodě prošly do nejlepší šestnácky a kvalifikovaly se do odpoledních vyřazovacích bojů. Chvíli jsem se ale obával o to, aby se navzájem nevyeliminovaly - jeden z našich týmů byl osmý, druhý devátý - to by jely proti sobě už hned v osmifinále a vítěz toho souboje by pak narazil na první (tedy opět český) tým. Sice by nám takové nasazení garantovalo účast v semifinále a boj o medaile, ale jak říkal již kníže Svatopluk, lépe porážet jiné než se vymlátit mezi sebou. Navíc se při takovém klání špatně fandí a člověk nemůže mít z vítězství čirou radost.
Naštěstí se našel ještě jeden pár, který zajel rychle a odsunul naše týmy na deváté a desáté místo. Bratrovražedný souboj se tedy odložil.
Vyřazovací boje
V paralelním týmovém závodě jedou proti sobě dva týmy. Nejprve odstartují muži. Jakmile první muž projede cílem, tak se otevře startovací branka jeho týmové kolegyni. Její soupeřka musí počkat, než projede její parťák cílem, startuje tedy později a tudíž musí dohánět ztrátu na druhý tým. Je to vlastně docela zajímavé a napínavé. Některé týmy mají silnějšího může, jiné ženu, občas někdo udělá chybu a náskok se tenčí a vedení se střídá mnohem častěji než při závodech jednotlivců.
Aby to bylo ještě zajímavější, tak je stanovena maximální ztráta - obvykle tak jeden a půl sekundy. Nedojede-li pomalejší muž včas do cíle, startovací branka jeho ženě se otevře tak jako tak a dostane šanci soupeřku dojet. To nahrává týmům se silnými ženami. Například Švýcaři byli v minulosti pověstní tím, že kluci nejezdili nic moc, většinou předali maximální ztrátu, ale Xenie pak všechno dojela. Dokonce s tou strategií dokázali i vyhrát juniorské mistrovství. Akorát ve Folgarii byla maximální ztráta nastavena na 2,22s - trať totiž byla opravdu dlouhá (přes 40s) a tím pádem maximální penalizace byla větší než obvykle.
Osmifinále
V pavouku devátí Ondra s Lindou dostali za soupeře osmé Rakušany. Zkoumal jsem jejich výsledky z kvalifikace a bylo to opravdu vyrovnané. Celkově je dělilo pár setin sekundy. Oba muži jeli přibližně stejně a ženy tím pádem také. Dalo se čekat, že to bude těsný souboj. Ostatně tak to v osmifinále bývá - souboj mezi osmým a devátým je vždy nejvyrovnanější.
Bylo tedy potřeba, aby oba zajeli co nejlépe. Ondra to plnil. Kolem mne projeli oba hoši téměř stejně. V cíli Ondra trochu ztrácel, ale obě ženy odstartovaly téměř současně. Každopádně Linda jakoukoli ztrátu ihned smazala a dlouhou dobu jeli obě vedle sebe. Na hraně hanku mi připadalo, že Linda o metr vede a také hank jela skvěle a stále si udržovala minimální náskok. Soupeřka to zřejmě viděla a věděla, že to musí žďímat naplno. Tak to zkusila a ... přirozeně udělala chybu. Tři branky před cílem jí to podjelo a bylo vymalováno: Linda si v pohodě dojela pro postup!
Kryštof v pohodě deklasoval svého soupeře z Polska a Hance předával maximální náskok. Hanka náskok v pohodě udržovala. U mne měla více než branku náskok a zdálo se, že je vše rozhodnuté. Viděl jsem jak Hanka projela první cílem a považoval jsem to za vyřízené. Ale to se mělo za chvíli změnit...
Sourozenci Marešovi narazili na tým USA. Pan Walterstake se toho trochu obával, neb si živě pamatoval skvělou jízdu Filipa v kvalifikaci, ale nakonec zářil radostí. Mně nezbylo než si postesknout, že když už se naše týmy vyhnuly vzájemnému souboji, tak nepostoupily všechny.
Čtvrtfinále
Bratrovražedný souboj nás však čekal! Ve čtvrtfinále totiž osmý tým (v našem případě devátý neb osmé Linda a Ondra porazili) soupeří s prvním. Tudíž s Hankou a Kryštofem. Čekal jsem, že to dopadne jako loni v Zakopaném (kde Ondra jel s Hankou a Kryštof s Adélou) a že to bude čestný, ale prohraný souboj. Přeci jen Kryštof je jasná jednička a Hanka také jezdí dobře.
Už jsem viděl Ondru a Kryštofa na startu, ale najednou se to nějak zaseklo. Z poloviny kopce nešlo poznat, co se děje, ale nestartovalo se. Minutu, dvě, pět minut! Až teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že na se na start přiřítil polský tým a požadoval diskvalifikaci českých jedniček za překřížení trati při dojezdu žen v osmifinále. Nakonec byla diskvalifikace zamítnuta a mohlo se startovat, ale jistá nervozita zřejmě zůstala. Ondra se Kryštofa vcelku držel, ale nakonec stejně předával Lindě s maximální penalizací. Zdálo se být rozhodnuto. Jenže předchozí tahanice na startu zřejmě nechaly na Hance stopy. Klopýtla. A Linda už byla vedle ní. A Linda není mistryní ČR v obřím slalomu pro nic za nic! Prostě jí to letos v obřáku jezdí a všechny závodnice z Čech to ví. A Hanka klopýtla ještě jednou.
Dole v cíli Kryštof a Ondra čekali nevyhnutelné potvrzení postupu prvního českého týmu, ale na horizontu se k údivu všech první ukázala Linda a v pohodě si dojížděla do cíle. Z postupu Ondry a Lindy jsem měl samozřejmě radost, ale zároveň jsem cítil i obavy. Vyřadit nejlepší český tým je totiž také velká zodpovědnost! Co když už teď všechno prohrají a Češi nebudou mít medaili?
Semifinále
V semifinále čekala Itálie. Tommymu to jezdí ve svěťáku skvěle a dalo se čekat, že přiveze své kolegyni náskok. Nakonec se ho však Ondra udržel a ztratil méně než dvě sekundy. Linda tudíž vyrazila těsně za Italkou. Věřil jsem, že ji Linda ve své skvělé páteční formě porazí. Netrvalo dlouho a Italka to nevydržela a klopýtla. Linda v pohodě dojela pro vítězství a ze mne spadl všechen stres. Už to nebude průšvih! Bude medaile! Teď už nevadí, že postoupil "slabší" český tým. Teď už to dopadne dobře.
Finále
Když závod ráno začínal, tak jsme ani já ani pan Overstake nečekali, že složení finále bude zrovna takovéto. Ale stalo se a já jsem nám opravdu věřil. Linda v Coloradu rok trénovala, soupeři ji znají a vědí, že jezdí. Ondra možná nebude rychlejší než Walker, ale nebude zase tak pomalý (když dokáže držet krok s Tommym) a Linda jakoukoli ztrátu určitě dožene. A navíc, už je to úspěch teď. Takže o nic nejde.
Ondra Walkerovi skutečně statečně sekundoval. Už jsem viděl zlatou! Ale pak ... šok. Jedno klopýtnutí, další přetočení se a Linda má maximální možnou ztrátu 2,22s. Jó, Ondra ví, jak to partnerce neudělat lehké! Tak to je zřejmě konec nadějí na vítězství. Linda stahuje, ale ztráta je velká a sama musí bojovat, aby se na cílovém hanku vůbec udržela v trati. Už zbývá jen pár branek... a tu Akina nezvládne utočit oblouk, zatáčku protahuje, objíždí branku v uctivé vzdálenosti a ztrácí rychlost. Linda rychlost má, dohání a dohání až je z toho z mého pohledu mrtvý závod. Nevím, jak to dopadlo, ale mám radost. Pan Overstake se ptá, jak to dopadlo? Odjíždí dolů to zjistit. Také sestupuji a vidím, jak se naši radují. Linda dokázala být v cíli o metr dříve než Akina.
