Mistři světa

Z Denik

Aktuální verze z 25. 4. 2026, 04:59

Mistrovství světa juniorů v alpském snowboardování se konalo ve Folgarii 27. března, 28. března a 29. března 2026 a Ondra s Lindou se stali mistry světa v týmovém závodě!

Ráno v pátek 27. března nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k takto senzačnímu výsledku. Závod začínal až k polednímu, neboť ve Folgárii teprve pomalu spouštěli lanovky po vichřici, která celé středisko paralizovala o den dříve. Vlastně díky té kalamitě musel být ve čtvrtek zrušen trénink a závod dvojic byl z neděle přesunut na pátek - je totiž kratší o jednu jízdu a nemusí se startovat brzo ráno, aby se vše stihlo. Ale stále bylo ošklivo, a tak jsem si ani nevzal prkno a na start si to vyšlápl pěšky.

Kvalifikace

Na startu se mazalo, brousilo a rozcvičovalo jako vždy. Já mám na startu doporučeno mlčet, neboť obvykle prohodím nějakou úvahu, která dle názoru trenérů může závodníky rozhodit. Tak jsem jim tam popřál štěstí a šel fandit doprostřed kopce, kde si můžu povídat co chci a nikdo mi tam stejně nerozumí. Navic se ve Folgárii kopec láme na cílový hank a tudíž nebylo od startu vidět do cíle. Z hrany hanku bylo vidět po celé trati (i když občas jen hlavy jezdců). Bylo nás tam více a já se dal do řeči s Rayenem Overstakem, kterého jsem si matně pamatoval z loňského mistrovství v Zakopaném.

V kvalifikaci týmového závodu jedou najednou muž a žena z každého týmu a jejich časy se sčítají. Kvalifikace probíhala dobře. Filip dokonce zajel jeden z nejrychlejších časů ve své trati a pan Overstake jeho jízdu nemohl vynachválit. Nakonec z našich však jeli Hanka a Kryštofem a potvrdili roli favoritů - součet obou jejich časů byl suveréně nejlepší. Všechny tři české týmy v pohodě prošly do nejlepší šestnácky a kvalifikovaly se do odpoledních vyřazovacích bojů. Chvíli jsem se ale obával o to, aby se navzájem nevyeliminovaly - jeden z našich týmů byl osmý, druhý devátý - to by jely proti sobě už hned v osmifinále a vítěz toho souboje by pak narazil na první (tedy opět český) tým. Sice by nám takové nasazení garantovalo účast v semifinále a boj o medaile, ale jak říkal již kníže Svatopluk, lépe porážet jiné než se vymlátit mezi sebou. Navíc se při takovém klání špatně fandí a člověk nemůže mít z vítězství čirou radost.

Naštěstí se našel ještě jeden pár, který zajel rychle a odsunul naše týmy na deváté a desáté místo. Bratrovražedný souboj se tedy odložil.

Vyřazovací boje

V paralelním týmovém závodě jedou proti sobě dva týmy. Nejprve odstartují muži. Jakmile první muž projede cílem, tak se otevře startovací branka jeho týmové kolegyni. Její soupeřka musí počkat, než projede její parťák cílem, startuje tedy později a tudíž musí dohánět ztrátu na druhý tým. Je to vlastně docela zajímavé a napínavé. Některé týmy mají silnějšího může, jiné ženu, občas někdo udělá chybu a náskok se tenčí a vedení se střídá mnohem častěji než při závodech jednotlivců.

Aby to bylo ještě zajímavější, tak je stanovena maximální ztráta - obvykle tak jeden a půl sekundy. Nedojede-li pomalejší muž včas do cíle, startovací branka jeho ženě se otevře tak jako tak a dostane šanci soupeřku dojet. To nahrává týmům se silnými ženami. Například Švýcaři byli v minulosti pověstní tím, že kluci nejezdili nic moc, většinou předali maximální ztrátu, ale Xenie pak všechno dojela. Dokonce s tou strategií dokázali i vyhrát juniorské mistrovství. Akorát ve Folgarii byla maximální ztráta nastavena na 2,22s - trať totiž byla opravdu dlouhá (přes 40s) a tím pádem maximální penalizace byla větší než obvykle.

Osmifinále

V pavouku devátí Ondra s Lindou dostali za soupeře osmé Rakušany. Zkoumal jsem jejich výsledky z kvalifikace a bylo to opravdu vyrovnané. Rozdíly byly malé. Jáchym byl o trochu rychlejší než Ondra, ale Linda byla zase rychlejší než Marie. Dalo se čekat, že to bude těsný souboj. Ostatně tak to v osmifinále bývá - souboj mezi osmým a devátým je vždy nejvyrovnanější.

Bylo tedy potřeba, aby Ondra zajel co nejlépe. Kolem mne projeli oba hoši téměř stejně. V cíli Ondra trochu ztrácel, ale určitě méně než v kvalifikaci. Obě ženy odstartovaly v jedné sekundě a bylo to na Lindě. Začala trpělivě. Na rovnější části po startu se soupeřky držela, ale jak se svah zlomil, tak do toho šlápla a šla před ni. Marie to viděla a pochopila, že ze sebe musí vyžďímat vše, co může. Tak to zkusila, ale stále se jí nedařilo Lindu dojet. Nakonec při jízdě na své hraně vcelku přirozeně udělala chybu. Tři branky před cílem jí to podjelo a bylo vymalováno: Linda dojela pro postup!

Kryštof v pohodě deklasoval svého soupeře z Polska a Hance předával maximální náskok. Hanka náskok v pohodě udržovala. U mne měla více než branku náskok a zdálo se, že je vše rozhodnuté. Viděl jsem jak Hanka projela první cílem a považoval jsem to za vyřízené. Ale to se mělo za chvíli změnit...

Sourozenci Marešovi narazili na tým USA. Pan Walterstake se toho trochu obával, neb si živě pamatoval skvělou jízdu Filipa v kvalifikaci, ale nakonec zářil radostí. Nezbylo než si postesknout, že když už se naše týmy vyhnuly vzájemnému souboji, tak nepostoupily všechny.

Čtvrtfinále

Bratrovražedný souboj nás však čekal! Ve čtvrtfinále totiž osmý tým (v našem případě devátý neb osmé Linda a Ondra porazili) soupeří s prvním. Tudíž s Hankou a Kryštofem. Čekal jsem, že to dopadne jako loni v Zakopaném (kde Ondra jel s Hankou a Kryštof s Adélou) a že to bude čestný, ale prohraný boj. Přeci jen Kryštof je jasná jednička a Hanka také jezdí dobře.

Už jsem viděl Ondru a Kryštofa na startu, ale najednou se to nějak zaseklo. Z poloviny kopce nešlo poznat, co se děje, ale nestartovalo se. Minutu, dvě, pět minut! Až teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že se na start přiřítil polský tým a požadoval diskvalifikaci českých jedniček za překřížení trati při dojezdu žen v osmifinále. Nakonec byla diskvalifikace zamítnuta a mohlo se startovat, ale jistá nervozita zřejmě zůstala. Ondra se Kryštofa vcelku držel, ale nakonec stejně předával Lindě s maximální penalizací. Zdálo se být rozhodnuto. Jenže předchozí tahanice na startu zřejmě nechaly na Hance stopy. Klopýtla. A Linda už byla vedle ní. A Linda není mistryní ČR v obřím slalomu pro nic za nic! Prostě jí to letos v obřáku jezdí a všechny závodnice z Čech to ví. A Hanka klopýtla ještě jednou.

Dole v cíli Kryštof a Ondra čekali nevyhnutelné potvrzení postupu prvního českého týmu, ale na horizontu se k údivu všech první ukázala Linda a v pohodě si dojížděla do cíle. Z postupu Ondry a Lindy jsem měl samozřejmě radost, ale zároveň jsem cítil i obavy. Vyřadit nejlepší český tým je totiž také velká zodpovědnost! Co když už teď všechno prohrají a Češi nebudou mít medaili?

Semifinále

V semifinále čekala Itálie. Tommymu to jezdí ve svěťáku skvěle a dalo se čekat, že přiveze své kolegyni náskok. Nakonec se ho však Ondra udržel a ztratil méně než dvě sekundy. Linda tudíž vyrazila těsně za Italkou. Věřil jsem, že ji Linda ve své skvělé páteční formě porazí. Navíc Giorgia zůstala sedět hned v prvním backsidu a podjelo jí to. Linda to viděla a v pohodě si dojela pro vítězství a ze mne spadla veškerá nervozita. Už to nebude průšvih! Bude medaile! Teď už nevadí, že postoupil "slabší" český tým. Teď už to dopadne dobře a je jedno jak!

Finále

Když závod ráno začínal, tak jsme ani já ani pan Overstake nečekali, že složení finále bude zrovna takovéto. Ale stalo se a já jsem nám opravdu věřil. Linda v Coloradu rok trénovala, soupeři ji znají a vědí, že jezdí. Ondra možná nebude rychlejší než Walker, ale nebude zase tak pomalý (když dokáže držet krok s Tommym) a Linda jakoukoli ztrátu určitě dožene. A navíc, už je to úspěch teď. Takže o nic nejde.

Ondra Walkerovi skutečně statečně sekundoval. Už jsem viděl zlatou! Ale pak ... šok. Jedno klopýtnutí, další přetočení se a Linda má maximální možnou ztrátu 2,22s. Jó, Ondra ví, jak to Lindě neudělat lehké! Tak to je zřejmě konec nadějí na vítězství. Linda stahuje, ale ztráta je velká a sama musí bojovat, aby se na cílovém hanku vůbec udržela v trati. Ale závod je dlouhý. Pátá jízda dne a každá trvá tři čtvrtě minuty. Sice už zbývá jen pár branek... ale tu Akina nezvládne utočit oblouk, zatáčku protahuje, objíždí branku v uctivé vzdálenosti a ztrácí rychlost. Linda rychlost má, dohání a dohání až je z toho z mého pohledu mrtvý závod. Nevím, kdo tam byl první, ale mám radost. Pěkný závod. Pan Overstake by rád věděl, jestli to dopadlo dobře, a odjíždí dolů to zjistit. Také sestupuji a vidím, že to dobře dopadlo. Naši se radují! Linda v červené dráze dokázala být v cíli o metr dříve než Akina.

Mistři!

Jak jsem si tak u cíle seděl, tak jsem si říkal: V čem byl ten dnešní závod jiný? Výsledkem, jistě. Ale jinak? Ondra jezdil dobře, Linda jezdila skvěle. Když bylo potřeba, aby oba zajeli, tak zajeli. Když to Ondra nedal, tak to Linda dotáhla. Asi dobře sestavený pár. A k tomu trochu štěstí, když už to nevypadlo dobře. Vlastně takový normální závod a z Čechů jsou juniorští mistři světa!

Sestřih jízd Lindy a Ondry lze nalézt na http://www.youtube.com/watch?v=kIrVl4PZN68

Oficiální vysílání organizátorů je zde: http://www.youtube.com/live/Rdn49mTI7h4

Výsledky závodu jsou na http://www.fis-ski.com/DB/general/results.html?sectorcode=SB&competitorid=275229&raceid=25080 FIS webu.

Juniorští mistři z Čech

Taková návodná otázka: Vyjmenujte juniorské mistry světa v alpském snowboardování z Čech? Ester. Linda a Ondra! Přestože Zuzana je Olympijskou vítězkou a Kryštof je suverénně nejlepším mužským závodníkem této generace, tak jim vždycky trochu štěstíčka chybělo. Ale Zuzaně už to vadit nemusí a i Kryštof to jistě dožene mezi dospělými!

Kryštofova Haka

V rámci blahopřání, poplácávání se a obecných oslav českého vítězství se mi neobyčejně zamlouvala "haka", kterou uspořádal Kryštof. Srovnal si nás do kruhu kolem mistrů světa a předříkával vítězná zaklínadla, které jsme my ostatní opakovali. Bylo to skvělé a rád bych to zažil znovu. Díky!