Sněžka - Historie editací

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 13:33:44 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 13:33
Řádka 20:		Řádka 20:
	Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.		Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.

-	~~Šestákovic fotky z výstupu:~~ [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]~~<BR>~~	+	== Poznámky ==
-	[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.~~]<BR>~~	+
		+	* [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink Šestákovic fotky z výstupu]
		+
		+	Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.
	[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]		[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 13:31:45 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 13:31
Řádka 16:		Řádka 16:
	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme pěkně po modré, hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. [[Image:NaSnezku.png\|thumb\|Chybějíci mapa]] Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)		Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme pěkně po modré, hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. [[Image:NaSnezku.png\|thumb\|Chybějíci mapa]] Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)

-	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty a pokus o úplatek - "kdo půjde pěšky bude moci sjet bobovou dráhu v Peci") odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.	+	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali po červené, jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty a pokus o úplatek - "kdo půjde pěšky bude moci sjet bobovou dráhu v Peci") odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.

	Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.		Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 13:30:36 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 13:30
Řádka 14:		Řádka 14:
	Velitelský čas příjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že nepřijeli v 8.30 ale v 9.15 a že se Markovi nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.		Velitelský čas příjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že nepřijeli v 8.30 ale v 9.15 a že se Markovi nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.

-	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)	+	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme pěkně po modré, hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. [[Image:NaSnezku.png\|thumb\|Chybějíci mapa]] Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)

	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty a pokus o úplatek - "kdo půjde pěšky bude moci sjet bobovou dráhu v Peci") odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.		Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty a pokus o úplatek - "kdo půjde pěšky bude moci sjet bobovou dráhu v Peci") odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 13:23:18 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 13:23
Řádka 12:		Řádka 12:
	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsme se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.		[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsme se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.

-	Velitelský čas ~~odjezdu~~ 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že nepřijeli v 8.30 ale v 9.15 a že se Markovi nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.	+	Velitelský čas příjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že nepřijeli v 8.30 ale v 9.15 a že se Markovi nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.

	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)		Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 06:37:48 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 06:37
Řádka 16:		Řádka 16:
	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)		Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)

-	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty) odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.	+	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty a pokus o úplatek - "kdo půjde pěšky bude moci sjet bobovou dráhu v Peci") odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.

	Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.		Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 06:34:18 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 06:34
Řádka 12:		Řádka 12:
	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsme se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.		[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsme se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.

-	Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že ~~Markovi~~ se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.	+	Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že nepřijeli v 8.30 ale v 9.15 a že se Markovi nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.

	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)		Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)

Jst: /* Sobota: Den-D */

Jst — Wed, 28 Sep 2011 06:33:20 GMT

Sobota: Den-D

← Starší verze		Verze z 28. 9. 2011, 06:33
Řádka 10:		Řádka 10:
	== Sobota: Den-D ==		== Sobota: Den-D ==

-	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 ~~jsem~~ se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.	+	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsme se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.

	Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.		Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.

Jst v 27. 9. 2011, 16:36

Jst — Tue, 27 Sep 2011 16:36:30 GMT

← Starší verze		Verze z 27. 9. 2011, 16:36
Řádka 5:		Řádka 5:
	H: To je jardův velitelský čas – výstup je dlouhý.<BR>		H: To je jardův velitelský čas – výstup je dlouhý.<BR>
	M: Dyt je to sotva 8 kilaku?<BR>		M: Dyt je to sotva 8 kilaku?<BR>
-	~~<BR><BR>~~	+
		+	[[Soubor:Na Vrcholu.jpg\|thumb]]

	== Sobota: Den-D ==		== Sobota: Den-D ==
Řádka 20:		Řádka 21:

	Šestákovic fotky z výstupu: [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]<BR>		Šestákovic fotky z výstupu: [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]<BR>
-	~~[[Soubor:Na Vrcholu.jpg]]<BR>~~
	[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>		[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>
	[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]		[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]

Jst v 27. 9. 2011, 16:13

Jst — Tue, 27 Sep 2011 16:13:54 GMT

← Starší verze		Verze z 27. 9. 2011, 16:13
Řádka 1:		Řádka 1:
-	E-mailový prolog, pátek 23. září~~: <BR>~~	+	== E-mailový prolog, pátek 23. září ==
		+
	H: Předběžné zahájení výstupu – 8,30 Pomezní boudy – parkoviště u bývalé celnice.<BR>		H: Předběžné zahájení výstupu – 8,30 Pomezní boudy – parkoviště u bývalé celnice.<BR>
	M: No potes, to abych vstaval v 6. Nechcete to o hodinu posunout?<BR>		M: No potes, to abych vstaval v 6. Nechcete to o hodinu posunout?<BR>
Řádka 5:		Řádka 6:
	M: Dyt je to sotva 8 kilaku?<BR>		M: Dyt je to sotva 8 kilaku?<BR>
	<BR><BR>		<BR><BR>
-	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsem se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a Black ~~(=pes, rasa dlouhosrstý německý ovčák)~~. Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště [které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního ~~- M.]~~ a setkali jsme se. Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého~~. [K~~ výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.] Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do ~~davu [~~vláčku ~~- M.]~~ turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz. Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.~~<BR>~~	+
		+	== Sobota: Den-D ==
		+
		+	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsem se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a [[Black]]. Po loňském úspěchu výletu na [[Rýchory]] jsme se rozhodli opět začít na Pomezních boudách.
		+
		+	Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště (které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního a nemuselo se tam platit) a setkali jsme se.
		+
		+	Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého (k výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.)
		+
		+	Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do vláčku turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně (a bez ohledu na Jardovy protesty) odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz.
		+
		+	Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.
		+
	Šestákovic fotky z výstupu: [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]<BR>		Šestákovic fotky z výstupu: [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]<BR>
	[[Soubor:Na Vrcholu.jpg]]<BR>		[[Soubor:Na Vrcholu.jpg]]<BR>
	[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>		[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>
	[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]		[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]

Šusťák v 27. 9. 2011, 10:26

Šusťák — Tue, 27 Sep 2011 10:26:54 GMT

← Starší verze		Verze z 27. 9. 2011, 10:26
Řádka 6:		Řádka 6:
	<BR><BR>		<BR><BR>
	[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsem se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a Black (=pes, rasa dlouhosrstý německý ovčák). Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště [které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního - M.] a setkali jsme se. Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého. [K výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.] Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do davu [vláčku - M.] turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz. Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.<BR>		[[wikipedia:Sněžka\|Sněžka]] je nejvyšší hora České Republiky. 24. září 2011 jsem se vydali ji zdolat. Vrcholový tým vyrazil z Markoušovic ve složení Tulachovi a Laštovkovi, s podporou logistické skupiny ve složení Jardův táta a Black (=pes, rasa dlouhosrstý německý ovčák). Velitelský čas odjezdu 8:30 jsme nestihli jen o chlup. Když jsme v 8:30 vyjeli, usoudil Jarda, že je čas se vyhnout dlouhým českým vesnicím s 50 km rychlostním limitem kratší cestou přes Polsko. Po okružní hodinové cestě po překrásné zemi našich severních sousedů jsme konečně dorazili na Pomezní boudy. Tam na nás měla čekat liberecká skupina Šestáků - Marek a Madla. Skoro tomu tak bylo, pomineme-li fakt, že Markovi se nepodařilo nalézt hlavní parkoviště u bývalé celnice. Nakonec jsme ale byli všichni rádi, že našel alespoň nějaké parkoviště [které bylo překrásné a pouze 100 metrů od toho hlavního - M.] a setkali jsme se. Já s Markem jsme si demokraticky odhlasovali, že půjdeme po hřebenové hraniční cestě. Ostatní nás důvěřivě následovali, neb neměli mapu, nebo orientační smysl, nejčastěji pak obojí. Cesta nám ubíhala, děti pěkně šlapali, občasné výhledy do krajiny nás naplňovaly posvátnou úctou ke kráse přírody. Dokonce jsme ani nepotkávali moc lidí. Nastoupali jsme pár set výškových metrů a kochali se pohledy na blížící se vrchol Sněžky. Narazili jsme na krásnou vyhlídku, kde se ukázalo, že skoro všechny metry zase budeme muset klesnout do sedla. Mírný nesouhlas členů družstva projevující se temným mručením manželek a kvílením dětí se nám podařilo zahnat spásnou myšlenkou, že na blízké chatě Jelenka si dáme něco dobrého. [K výraznějšimu ukonejšení naopak nepřispěl slib, že příště určitě půjdeme tou kratší cestou. - M.] Překvapivě se to zdařilo - minimálně Primátor uhasil žízeň dobře. Před Jelenkou jsme se zařadili do davu [vláčku - M.] turistů, kteří stoupali jednoduchou a krátkou výstupovkou z Pomezek. Následoval ostrý výstup lesem, kosodřevinou a kamením na předvrchol a posléze na Sněžku. Nejrychleji byl na vrcholu Kubík, nikoliv proto, že by ho tak mocně přitahoval nejvyšší vrchol Čech, ale protože potřeboval na velkou. Po všeobecném kochání, focení, svačení a jiných podobných aktivitách děti jednomyslně odhlasovali, že dolů se jede lanovkou. Vzhledem k celkovém času výstupu cca 4 hodiny to nebyl úplně špatný nápad, při pokusu o pěší sestup bychom se asi ke konci museli orientovat dle hvězd. Vystáli jsme drobnou frontu a vydali se za nekřesťanské peníze vstříc dobrodružství na prehistorickém zařízení zvaném lanovka. Dodávali jsme si sebedůvěry tím, že jde o neopakovatelný zážitek, protože toto zařízení bude již příští rok mimo provoz. Po příjezdu do Pece nám nezbývalo už nic jiného, než jen najít logistickou skupinu. Měla se nacházet v hospodě Na peci, kde jsme ji také našli. Zbytek výletu proběhl dle plánu - odjezd pro auta na Pomezky, rozloučení se se Šestáky, návrat do Pece, zaplacení útraty za podpůrnou skupinu a cesta do Markoušovic.<BR>
		+	Šestákovic fotky z výstupu: [https://picasaweb.google.com/marek.sestak/Snezka?authuser=0&feat=directlink]<BR>
	[[Soubor:Na Vrcholu.jpg]]<BR>		[[Soubor:Na Vrcholu.jpg]]<BR>
	[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>		[Překrásný den, dobrá společnost, skvělý zážitek! Díky za organizaci a zápis. - M.]<BR>
	[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]		[M.=Marek --[[Uživatel:Šusťák\|Šusťák]] 27. 9. 2011, 10:25 (UTC)]